Jakož i další samomluva
No, to máte tak. Každý má svého koníčka. Já jsem uhranutý mezními situacemi, komunikací (nemyslím tím žvástání), spontánností, relativitou (ne)poznání a (ne)pochopení. Na to jsou autisté úžasný, i když často až brutální inspirační zdroj.
Kdysi jsem podléhal touhám změnit svět, nebo alespoň lidi, nebo alespoň někoho. Dnes mi přijde dostačující, někdy nadlidský úkol, někomu, kdo k tomu nemá moc předpokladů, udělat hezký den, nebo alespoň pár hodin.
Snaha o dobro, nevybavená paterou moudrostí, je stejně odsouzena, v lepším případě, k neúspěchu.
Skoro fffšechno je to psané patřičně ujetě a nesrozumitelně. Proč? Vím já? Asi abych si udržoval imidž. Převzato s laskavým svolením trojjediného autora (mne) ze stránek z hlavní stránky.
Psaním myslím to v levém sloupci!
To jako že dělám asistenta. To jako že tady. Tak Wotogou.
Psáno v hluboké úctě k lidem, se kterými jsem se tady setkal.
Návštěvní kniha, zde možno nechat vzkaz