Tyto stránky i odkazy jsou, a snad budou, pomalu upravovány. Průvodce je v kultivovanější formě ve formátupdf. Obecné info a odkazy jsou na Skalní oblasti - ČHS a ještě tady u mne. Další fota, nevážná, a rozhodně nikoliv jako návod (!!!) jsou zde O jedné cestě Černolické Domov mých, velmi vševobecných stránek pak jest tady
Čertovy skály jsou jedním z nejstarších horolezeckých terénů v Čechách. Byly využívány průkopníky vertikál minimálně již od roku 1904. V souhlase s tehdejším pojetím byly označovány jako "cvičné" a považovány pouze za přípravu k lezení v horách. V těch dobách pořádal KČST (Klub československých turistů( v Černolicích i hromadná cvičení, kterých se zúčastňovalo až přes sto lidí. Z toho vidno, že tato poněkud nešťastná masovost a hromadné akce mají svoji historii. Skálu v té době asi také nikdo příliš nešetřil, přírody bylo všude plno a lidí málo. Takže i urychlování rozpadu skály člověkem probíhá už přes sto let. Docela se držej. I když někdy snad jen silou zvyku.
O místu se dozvíte a krásnými foty se pokocháte nejlépe na stránkách obce, opravdu pěkných a pečlivých stránkách. Lze jen doporučit.
Skály jsou v obci Černolice, mezi Všenorami a Řitkou. Vlakem nejlépe právě do Všenor (trať Praha - Beroun), a potom vzhůru do kopce směrem na Hřebeny. Nezahnout po žluté doprava, ale pokračovat traverzem až na silničku. Tam vlevo a po spatření louky touto vpravo vzhůru ku skaliskům. Nebo po hlavní silnici směrem na Jíloviště a Řitku a zavčas uhnout doprava. A nebo se zeptat. Z Dobřichovic jezdí také autobus až do Černolic. Autem tam pochopitelně jde dojet rovněž. Nejlépe dálnicí na Strakonice, pak odbočit na Řitku a za chvíli jste tam.
Skály jsou tvořeny drábovskými křemenci spodně silurského původu. Tedy? Je to pevné, tvrdé, má to proklatě ostré hrany (!). A vlastně je to, nakonec, pískovec. Jenom trochu přetvořený.
Když byl sv. Ivan ve skalách nad Berounem, byl v klášteře na Ostrově u Davle současně sv. Jan Kilián. Oba světci se spolu velmi dobře znali a sv. Kilián poustevníka Ivana často navštěvoval. Při jedné takové návštěvě stěžoval si sv. Ivan sv. Kiliánu, že satanáš ho příliš obtěžuje. Sv. Kilián se nabídl, že mu od toho pekelníka pomůže. K tomu ovšem ochotně dostal povolení a ujednáno, že v budoucnu, až navštíví Kilian svého přítele, pekelníka vyžene. Při slíbené návštěvě stalo se, že též satanáš přišel sv. Ivana pokoušeti.
Sv. Kilián přinesl s sebou Kristův kříž a zvěděv od sv. Ivana, že satanáš v jeskyni mešká, uchopil kříž a odebral se do jeskyně. Vchod do jeskyně byl nízký a úzký, takže musel kříž před sebou strkati a po rukou i nohou lézti, čímž celý vchod byl vyplněn. I ucítil nezvanec příchod toho, jehož jest mu nejvíce se báti, a chtěl se kříži rychle vyhnouti. Ježto kolem kříže nemohl a jiného východu nebylo, prorazil hlavou tvrdou skálu a vyletěl stropem ven. Jest to pověstná díra nazvaná "cestou ďáblovou".
Ale při tomto nezvyklém díle pošramotil si svoji lebku a jsa pln hněvu, přísahal pomstu sv. vyháněči řka:
"Toho nikdy tobě nezapomenu a tvůj klášter, tu boudu na Ostrově vytopím a všecek tento kámen, který hlavou svou vytlouci jsem musel, tobě také na hlavu vmetám".
"Dokážeš-li to dřív než kohout zazpívá, smíš tak učiniti", odvětil sv. Kilián.
Podle slibu svého a svolení světcova, chtěl tak ďábel v brzku vykonati. Aby snáze mohl hrozbu svou vykonati, skoupil ve všech vsích, na cestě od skal k Davli jsoucích, kohouty, chtěje bez přerušení hrozbu uskutečniti. Všude se mu povedlo kohouty skoupiti, jedině v chalupě v Nových Dvořích, stojící nad křížem vpravo, se mu to nepodařilo. Jakás moudrá babička schovala kohouta pod necky a když ďábel přišel, pravila, že žádného nemá. Tušila v tom totiž nějakou čertovinu. I počal ďábel své zhoubné dílo, čelící ke zkáze kláštera na Ostrově. Naloživ si ve skalách, spěchal k Davli, kdež dodnes jsou skály, které tam ďábel přinesl, bylo to však příliš málo a na záhubu kláštera to nestačilo. I spěchá, aby hrozbu svou ukončil, ještě jednou zpět. Pomstou však zaslepen mnoho si naložil a tak jen zvolna kupředu bráti se mohl. A tu, když byl skoro nad samým Novým Dvorem, zakokrhal kohout, babičkou uschovaný a ďábel od své hrozby upustiti musel. Ve hněvu mrštil balvanem, který nesl, o zem, skoro za samou chalupou. Tak zůstaly zde skály ony - a ďábel nemohl pak více hrozbu svou učiniti. Doslovný přepis z písemného zdroje (hasičské kroniky) Památní kniha darována sboru dobrovolných hasičů v Černolicích, založena v roce 1908 Převzato z http://www.cernolice.cz .
Roku 2002 jsou skály vyhlášeny chráněnou přírodní památkou (zákaz rozdělávání ohně, lezení po skalách bez povolení, zákaz vjezdu motorových vozidel apod.). To je, řekl bych, dobré mít na paměti, pokud už přirozený ohled k přírodě a místním Vám nebrání dělat zbytečný binec.
Prosba:
Skály jsou to malé a moc nevydrží. Při současném množství lezců jde pozorovat změny každý rok. Těm, kteří se problém zachování malých skalek v moři lezců pokusí pochopit a vydali se, nebo vydají na cestu ohledů k přírodě, místním, ostatním lezcům i dalším předem moc a moc děkuji!
Uvažte, prosím, nežli si hodíte lano shora, zda se pokoušíte o cestu dostupnou Vaším schopnostem. Lano shora je dobré na nácvik, ale jen u cesty, která je alespoň trochu v možnostech lezce. Jinak se tak jen uklouzává skála a lezci si ničí cit pro práci s těžištěm a techniku lezení vůbec. Pokud jde o jištění, odkazuji na závěr tohoto dílka, kde jsem se snažil věc objasnit.
Hospody jsou ve Všenorech nám známé dvě. Zdenka a restaurace blíže nádraží na hlavní silnici, co má na sobě výstižný nápis Restaurace. V obou jde dobře pojíst a doplnit úbytek tekutin a obě mají i letní posezení pod stromy. Zdenka je větší lidovka a na zahrádce je větší klid od silnice.
Jedná se o terén neoplývající mnoha možnostmi opravdu závažných výstupů co do délky, nebo sportovní hodnoty. Jsou ale velmi vhodné pro nováčky, anebo rekreační lezce, toužící po poněkud tradicionalistickém pojetí horolezení. Tak jsou i jakýmsi protipólem a doplněním nedalekého Srbska s jeho množstvím zajištěných a často sportovně hodnotných cest. V průvodci jsem se snažil alespoň trochu zachovat objevitelské možnosti a nechal se inspirovat dojemně zmatečnými slovními popisy starých průvodců. Záměrně nepopisuji každou cestu a většinu cest ani nejmenuji. Někdo bude rád, že si na to přijde sám. Možností cest a variant je tady tolik, kolik je tu skály, a všechno už bylo jistě někdy lezeno. Na druhou stranu nejznámější cesty jsem se snažil podat tak, aby jimi mohl stoupat i nováček bez zkušeností se zakládáním jištění. Pochopitelně až potom, co si možnosti všech těch hejblat vyzkouší na pevné zemi, obejde si skály a zkusí, co a jak jde dát. Konkrétní rady jsou označené a kdo raději hodnotněji hledá sám, ten je může lehce vynechat
O rekonstrukci pocitů dávných hrdinů skal jsem se pokusilv tomto dílku. Skály jsou tu tyto: pokud hledíme od chatové osady je první zleva Dvojitá věž, dělená ještě na Horní a Dolní skálu. Vpravo je mohutnější Střední a dále Severovýchodní. Střední a Severovýchodní mají i zhruba desetimetrové náhorní lezení (v textu popsáno samostatně).
Popisy jsou zleva doprava.
Pokud stojíme pod údolní, jihovýchodní částí skal na parkovišti, tak je to ta zcela vlevo. Malá a poměrně nepevná skála. Nicméně poněkud bizarní útvar Kulisa a několik dalších cest Vás mohou potěšit.
Kratičká cesta označovaná v průvodcích za VI. Jak se to podaří, ale zcela lehké to není.
Blbé rady -
Jde o to, překonat závěrečný převis. Buď pravou rukou vpravo nahmátnout dobrý chyt a levou vlevo a ručkovat po pevných chytech jak sběrač kokosů na palmu k břízce (případně až na ní, když už jste se tak rozběhli). Nebo po nastoupání za chyt vpravo (jako sokolík), použít desku vlevo a lézt na rozpor celým tělem. Každopádně nezapomenout, že si brzy po nastoupání můžeme odšlápnout na onu skalní desku vlevo. Už dost uklouzaná cesta.
Vypadá to jako choďák, ale dole to možná překvapí. Odjistit moc nejde. Dobrá cesta na tréning morálu v malém. Psáno V. Možná trochu přehnané, ale zadarmo to není.
Zprava, zleva, středem. Od III do V se dá lézt po vystupující, od skály vlastní oddělené kulisy. Zprava v rohu pěkná spára. Opět poněkud rozlámané, zejména v levé části.
Nastoupit lze různě, a hore ke kruhu. Odtud spárkou a obloukem vpravo na vrchol. Poctivých IV, možná spíš V. Dole stěnka vytlačuje.
Blbé rady -
Dolejšek lze vzít zcela zprava a obejít tak první převis. Je to nesportovní, ale pohodlné. Pak bacha na volné chyty. Nad kruhem si lze pomoct rozporem a případně to vzít trochu sokolíkově. Vymyslet, si co z nohama, a je to v klídku.
Nejtěžší a nejsportovnější lezení, po stránce technické je asi tady. Z pohledu z údola je skála trochu schovaná za Dolní skála a nachází se za ní. Před ní při příchodu zdola míjíte a nebo použijete, boulderové možnosti na samostatném kvaku mezi věžemi.
Ve severoýchodní stěnce u hrany, napravo od Zlatých nýtu. Klasická, dnes už poněkud uklouzaná VI. Klíčové místo je nad kruhem, ale bacha na uklouzaný dolejšek."Rybáři" udělali své. Dřív se psalo VI A0.
Blbé rady -
Kolem kruhu je dobré jít trochu doprava a nahmátnout dva bočáky a z nich na madlo na hraně.
Dále vpravo. Po malých lištičkách. Pokud od přímky nýtů malinko uhnete, je hnedle lehčí, nežli těch VI+. Pokus o modernu se vším všudy i s tím, že si musíte dávat pozor, abyste lezli tudy, kudy to nejde, a nikoliv tudy, kudy to jde.
Asi nejhodnotnější kus skály zde. Většina lezců míří právě sem. Ovšem i zde může skála překvapit utrženým chytem, anebo kusem kamene přistavším na hlavě.
Jako i jinde, ani tady se nemusíte bát vlastní invence. Není nutné lézt jen tudy a tak, jak někdo někde napsal. I kombinace cest je možná. Ostatně ve starších materiálech jsou uvedeny traverzy celou stěnou. Co třeba nastoupit spárou ještě vlevo vedle Panikáře a dolézt ke kruhu Panikáře. Odtud traverzovat kolem kruhu Ploten do Rysu a pokračovat stále dál. Anebo, myslím lépe, od toho kruhu popolézt o patro výš a odtraverzovat směrem ke knížce Tří převisů, a pak nahoru. No a pak třeba slézt o jedno patro Panikářem a přejít...etc
Klasická III. Pěkná cesta rozmanitých kroků pro horolezce začínající, končící a nebo odpočívající. Ke kruhu, spárkou na plošinu a dlouhým krokem na další skalní desku. Koutem do vrcholového minikomínka, anebo vpravo ke štandu Ploten.
Blbé rady -
Nad kruhem je ve spáře chyt pro pravou ruku na protitah. Nezapomenout se podívat na nohy. Při výlezu ze spáry jde jistit za vklíněný šutr ve spáře, Ale lépe nežli ovázáním (a případným vytržením při pádu) zastrčením něčeho velkého za kámen, který pak jen brání vyzvonění. Dlouhý krok z police je dnes už těžší, protože chyty používané k výlezu jsou odlámané, Ale: pravou rukou se chytnout na desce hnedle před nosem a levou jet po hraně desky až k bočáku, Pak úkrokem (začít pravou nohou) na stupeň vlevo. Nastoupání rozporem jde použít k zajištění ve spáře vpravo nad schodem, zdola neviditelné,
Cesta klasická a přitom odjištěná. Její obtížnost se mění léty tak, jak se chyty vylamují a ulamují k plus i mínus, a také tím, kudy to vezmete. Ale těch V to bude. Ke kruhu, přes převis, dalším převisem do kouta a trochu vlevo vytlačující stěnkou k vrcholu.
Blbé rady -
První kruh si je dobré prodloužit smyčkou, jinak lano později táhne. První převis jde nejsnáze zdolat zleva, ale pozor, nezapomenout se podívat, kam budu dávat nohy po přitáhnutí (dodnes někdy zapomenu, ale naštěstí si pamatuji).
Na poměry relativně dlouhá a exponovaná cesta.
Nástup buď přímo k břízce, nebo zleva sokolíkem, anebo zprava (nástupy jsou vzdáleny po asi čtyřech metrech) plotnou (nejpevnější skála). Pak (společné pro všechny varianty cesty) koutem a úkrokem vpravo na kazatelnu. Kruh. Odtud přes převis a vpravo traverzem kolem příčného kamene ke knížce a ještě asi metr dál a koutkem k vrcholu. Od kruhu lze i přímo.
Blbé rady -
Pokud nastupujete přes převis přímo, jde dobře přehodit plochou smyčku přes zobák. Zejména chlupatá smyce perfektně drží. Jenom jestli drží ten kámen? Po překonání převisu je na polici u břízky vpravo horizontální spára na opravdu důvěryhodného frienda (je-li flex, tedy i do horizontálek, jinak třeba hexentr) a několik spár přímo v koutku na vklíněnce. U kruhu je dobré zaštandovat, anebo lézt metodou polovičních lan se střídavým procvakáváním. Jinak, vzhledem ke klikacení, nahoře s lanem nehnete..
Ze severovýchodu. Vpravo spárou v koutě pod převis, traverz vlevo kolem nýtu a hodin (smyčka) ke kruhu (není vidět) a nahoru ke knížce, jak Tři převisy. VI určitě. Náročné na sílu, větší část cesty stále vytlačuje. (pozn. doufám, že se mi ještě někdy zlepší šlachy a budu moct si dát).
Poněkud drsná a tajemná. Připomíná hory svojí rozlámaností, policemi, a tak se raději nebudeme moc rozepisovat, třeba si tam prožijete tvorbu vlastní cesty. Zajímavé možnosti přírodního lezení.
Výrazná spára v levé části stěny. Na předskalí k břízce, potom spárou až na plošinku, překrok vlevo a další spárou přes převis. Potom poslední převísek. Cesta byla psaná jako IV - V. V novém je zase za III a nesmyslně vyvedena do strany. Další cesta vhodná k cvičení zakládání jištění. Zakládat tu lze věru hojně.
Blbé rady -
Do spáry na začátku není dobré příliš zalézat. Na dlouhý krok vlevo z plošinky na kazatelnu pod převisem (po vylezení úvodní spáry) se lze výborně zajistit čímkoliv v této spáře (rozšiřující se dovnitř skály - ideální) Nad ní, při překroku, je v úrovni očí vidět jeskyňka - hnízdo (velikosti pěsti). Na levé straně, uvnitř tohoto, jsou minihodinky, Smyci prostrčíte stěží, ale posunete-li vklíněnec na drátku, vznikne vám drátěné oko, a to prostrčit jde. Vklíněnec na druhé straně drží a vzhledem k tomu, že jsou to o hodiny, tak jej nelze vycukat. Další převislá spára jde nejlépe zajistit vložením velkého kusu hexentra, anebo smyce (raději) do místa, kde převis končí a spára se mění na kolmou (po nastoupání). Poslední převísek lze zajistit velmi efektivně vklíněncem. Cesta lze lézt silou, ale i prakticky celá nohama. Na téhle cestě můžete zjistit, jak zbytečně se případně při lezení namáháte.
Za jihovýchodní hranou na konci věže. Dříve IV nyní VI. Asi spíš VI. Pro silné borce procházka, vetchým v úvodní části ke kruhu dochází síly. Podle toho se také silně rozchází hodnocení. Uklouzané velmi. A místy opět lámavé.
Mezi těmito skalami jsou další malé skalky, na které vedou další cesty, I mezi cestami jsou další možnosti cest. Až budete mít náladu, můžete se do nich vydat.
V okolí (zejména směrem na Brdy) je mnoho boulderových možností.
Na druhou stranu směrem ku Praze najdete v údolíčku za potokem romantickou skalku pro milovníky lokrů a mechů -- Slepuchu. Hore zdar!
Do skály si tloukl každý, co chtěl. Podle toho to i vypadalo a vypadá. Kolekce šrotu všeho druhu a dokumentace kutilství domácího. Vyrezlé skoby a nýty asi z nalezených šroubů a plechu z krabiček od olejovek. I normální a věrohodné, ale jak to poznat? Pokus o vylepšení proběhla takhle to tam teď asi je. Možná by šlo víc a nebo nebylo třeba tolik... každý to vidí jinak. Co si vybrat z pohledu bezpečného zajištění? Řekl bych, že na standardu běžných sportovních cest jsou osazeny cesty: Zlaté nýty, Brašnička, Plotny, Destrukce a valná část cest z náhorní strany Střední věže. Jižní rys má dvě jištění pevné a mnoho možností k založení vlastního, tedy na III snad také dost.
Specifický je Černý důl s jedinou starou skobou, ale s velkými možnostmi zakládání.
Pokud jde o staré skoby, jsou to prostě staré skoby. Je dobré takovou slušně pozdravit, neboť bývá starší nežli my...a založit vlastní smyci, čoka, hex, friend...
Střední věž (tři obrázky: jeden nad a dva pod a nich totéž) - Spára, Panikář, Plotny, Jižní rys a Tři převisy s některými variantami. Nahoře je klasičtější a zajímavější varianta traverzem.
