Jižní rys -- cesta mnoha tváří

Už zase Čertovy skály u Černolic. Ale ta cesta… co jen na ní je? Jeden by řekl, že na té skále, natož cestě, banální trojce na banálním kwaku mezi Prahou a Brdy, fakt není nic zajímavého.
Leč! Ta cesta má mnoho tváří!

Jižní Rys -- pro pohodáře

Jedna z tváří téhle cesty je ta, která by se dala očekávat. I tak bídný, nemladý horolezec jako já, může (ale nedoporučuji!) tuhle cestu projít jen tak v pohorách, a když prší, s deštníkem (17 MB animace). Také se lze cestou zase vrátit dolů, nebo poodejít do jiné cesty. Ale rozhodně, rozhodně nedoporučuji! Co kdyby, že…

Jižní Rys -- pro churavé, ZPS, ZTP…

Tuhle cestu jsem vždy lezl jako první pokaždé, když mě pustili z nemocnice, a já se jakš -- takš udržel na nohou.
Viděl jsem tuhle cestu lézt pána po mrtvici.
Sem jsme vzali kamaráda po jeho více nežli ročním pobytu v nemocnici, pak na ARU, pak na budíkách a nakonec s transplantovaným srdcem. Trochu mi z toho podniku (bylo to snad tři týdny, co začal chodit) běhali po zádech mravenci. Trochu dost. Ale když tolik chtěl. A udělalo mu to dobře.
Sem jsme si také vyšli s Tyfloturistickým oddílem -- partou nevidomých (i vidících). Někteří, krom toho, že nevidí, také nikdy v životě nezkoušeli po ničem lézt. Ani po štaflích. Ale, k mému překvapení, to dokázali. První cesta v životě, kterou se prohmatali k vršku, byla pro mnohé právě Jižní rys.

Jižní Rys -- pro extrémisty

To by mohlo být všechno. Ale s pravidelností hodnou lepší věci, se mnozí mladí, talentovaní, silní sportovci dožadují, aby cesta byla dojištěna. Prý je to nebezpečná, těžká „vražda“.
Dvé pevná jištění na dvacet metrů jsou jim málo. Moc nerozumím, ta cesta je odjištěnější nežli všechny (krom legrácky „sestupovka“) podobně těžké v Srbsku u Prahy, onom ráji zajištěných cest. Navíc tady jde v kterýkoliv moment výstupu založit přehršle smyček, vklíněnců, friendů…
I vrstvy bílého prášku svědčí o tom, že se v této cestě odehrávají dramata vertikál, že zde elitní sportovci bojují o každý metr. Novými a novými pokusy nacvičují správné sekvence pohybů, aby se nakonec, snad (!) dostali na vrchol. Divné, v cestě pak mohou potkat vetchého mne s deštníkem, či pána po mrtvici s půlkou ochrnutého těla a nebo nevidomou dívku, kterak kráčí stejnou cestou ke stejnému vrcholu. A nebo je to všechno jen sen? Nejsou v jiném prostoru, ve kterém je Jižní rys XXc+++?

A pak že svět není absurdní groteska!

Kniha návštěv, zde možno nechat vzkaz pro autora tohoto webu -- webů.

Hlavní stránka