Intervyjou se sirem Daglesem

Vy opravdu věříte, že se proměňujete ve vlka?

Cóóó?

Jestli věříte…

Netahejte do toho teologii, já se jen přeměňuji.

To je ale trochu nezvyklé.

Cožetoto? Vždyť jsou toho plné knihy, mýty.

No to ano, ale to jsou smyšlené příběhy.

Copak nejsou zapsané, povídané? A to berete jako fakt.

Ano, ale jen to, co se skutečně stalo.

Cose, cosese… To už není.

Ale zůstává tu…

Ta myšlenka, poselství. No vidíte, že vám to docela myslí. A na to není potřeba nějaký zápis v katastru a evidenci.

Zdá se, že vycházíte ze solipsismu a…

Snad psizmu. Co je tamto toto?

Vždyť podobná slova užíváte.

Já ne, to Autsajd.

Aha, vaše druhé, až třetí já.

Ne, Autsajd. Ale ten z toho byl tak hyn, že nám málem exnul, museli jsme ho s Janem zachránit.

Proč?

Zachraňovali? Protože ho používáme jako mluvčího. Ty jeho kydy jsou alespoň trochu srozumitelné lidem.

Vy, vlkodlaci a lidé, to je boj, že?

Nenasazujte nám psí hlavu, stačíme si na to sami. Škody (z vašeho pohledu), které jsme nadělali v lidském stádu, jsou minimální. Proti vám samým. Navíc si vybíráme jen ty slabé kusy a né ty nejlepší, jako při selekcích vy.

Jak vidíte budoucnost lidstva?

Vůbec vám ji nezávidím.

Jste pesimista?

Ne. Pes.

To, co často tvrdíte, ale neodpovídá tomu, na čem se shodují prakticky všichni ostatní.

Jejich chyba.

Ale nemají pravdu?

Ne.

Alespoň relativní?

Ne.

Ale vždyť sám říkáte, že záleží na místě, úhlu…

To říká Jan a Autsajd. Já mám jen pravdu.

Nejste poněkud, ehmm, namyšlený?

Ne.

Opravdu ne?

Ne, jen konstatuji fakt. Na skromnost mám také Jana a Autsajda

Já snad raději poděkuji za rozhovor.

Je za co, příště už mi nerušte.