Víla a prase

Pamatuji si to datum přesně, bylo to druhou středu v týdnu, toho měsíce, co předcházel tomu, co přišel po něm. Přišel si a zase odešel a nechal mne zde zmateného s vílou.
Pamatuji si to datum přesně, bylo to ten den, který začal, byl a neskončil, byl to den, kdy mne navštívilo moudré prase.
Pamatuji si to datum přesně, jen nevím které to bylo, protože dny mi od těch dob přicházejí a odcházejí nahodile a překvapivě. Jednou přijde den, pak zase noc. Jednou přijdou dva dny najednou a jindy zase žádný den. Mám já to ale trápení.
Ale ono důležité datum, ten den, den ten probíhal běžně. Potyčka s aligátorem v potoce na Brdech, popovídání se stromovím u potoka, nákup náhražek v obchodě a tanec s vílami na palouku.

Snažím se zapisovat všechno jasně a srozumitelně, aby to mé psané nepůsobilo nějak třeba podivínsky a tak musím vysvětlit i tohle: Proč, když jsem dobrý přítel s tolika vílami, z té další byl tak zaskočen? Tak já vám to řeknu. Nevím. Asi třeba proto, že jí za mnou poslalo moudré prase. Možná se ptáte, odkud vím že jí poslalo moudré prase. Já vám to teda řeknu. Protože si mi to napadlo.
Onen sen o moudrém praseti je dnes již součástí základního vzdělání, ale kdyby snad náhodou někdo byl jako já a do školy nechodil, pro něj zopakuji. V onom snu jsem dováděl na louce s psami a ženami. V tom z lesa vyšlo prase, které psové a ženové trochu zaháněli, ale já nechal prase dojít až ke mně. Tušil jsem, že mi chce cosi zásadního říct. Prase to skutečně řeklo, ale já neslyšel. Sen odešel do skutečnosti a já zůstal ve skutečnosti co je snem bez prasete. Skutečnost je sen bez moudrého prasete.
Moudré prase mne však neopustilo, leč mi seslalo vílu, protože ví že já jsem starej kanec a rozumět tedy budu lépe víle než praseti. Tu vílu jsem pochopitelně znal. Jen jsem jí musel, v oné skutečnosti co je snem bez moudrosti, odhalit. Víla věděla že sám nemám dost schopností odhrnout tenký závoj, kterým jsem si jí dělal neviditelnou a tak jej sama strhla.
Dva psi se rozeběhli plání za zapadajícím sluncem.
Myslím že se tedy pěkně proběhnou, než to dopíšu.
Víla mne zatím vzala za ruku a vedla lesem. Možná že je dobré říct, že v té chvíli jsem nebyl jen psem pronásledujícím zapadající slunce, ale i člověkem, kterého vedla víla neznámo kam. Kterého vedla víla seslaná moudrým prasetem, aby mne poučila o tom, co nevím.
Ti psové si mohli slunce nadběhnout, využít toho, slunce jednou stranou zaženete a druhou se vrátí, ale neudělali to, běželi stále ze ním. Běžíte-li správnou rychlostí ve směru odcházení, můžete zažívat stálý stav svítání, dne, konce dne a nebo noci. Mnozí tak činí a dokud nezastaví svůj let směrem odchodu, jejich stav trvá. Existuje jistě i možnost setrvání a možnost běhu ve směru příchodu, se všemi následky který bystrý hvězdář snadno vyvodí. Psové však měli jiný plán, nevím ovšem jaký, ač jedním z těch psů jsem já sám.
Víla mne zatím dovedla na horu vysokou a pohlédli jsme spolu dolů na svět pod našimi nohami. „To všechno ti dám, nebudeš-li mi o to žádat“ pravila. „Nežádej a vezmi, ale vezmi tak, abys mi neublížil“.
My psové zatím chňapali, v tom běhu za sluncem, po sobě. Štěkali svoji touhu ulovit kořist, kterou jsme tušili nablízku.
Teď zabloudíme můj milý, pravila víla. Ale já jsem doufal že s tebou naleznu, lekal jsem se, hloupý jako vždy. A jak chceš nalézt bez toho aby jsi ztratil, jak nalézt sebe bez toho abys zabloudil? Smála se víla a tančila na pomezí fikce která se stává realitou a reality, která se stává skutečností.

A v tom zabloudění jsem jsme se konečně všichni sešli. Víla, pes, moudré prase. A pravilo moudré prase: Nejprve musíš porozumět ženám. Víla ti nemůže vysvětlit jak myslí ženy, je ženou a mluvila by jazykem žen. Ty zvažuješ a zkoumáš metody, ženy je používají. Ty mluvíš o tom, co si myslíš že pravdivé a odpovídá realitě, ženy mluví o tom, co je v jejich srdci. Ty vzpomínáš co se jsi viděl a slyšel že se stalo, ony na to co cítily.
A pravilo moudré prase: Potom musíš porozumět mužům. Život muže je nekonečná řada bitev, o kterých sám sebe přesvědčuje, že je vyhrál. Život muže je věčné hledání otázky, na kterou by mohl použít svoji odpověď.
A pravilo moudré prase. Následně musíš porozumět psům. Psi jsou na světě proto, abys poznal co je důležité.
A pravilo moudré prase. Nakonec musíš porozumět prasatům, ty jsou zde proto, abys poznal co je zbytečné.
A pravila víla: Jsou kroky které jsou zištné, nezištné a pak mezi tím proplouvají ty nevinné. Kdybys dokázal kráčet cestou nevinnosti, nepotřeboval bys psa, prase ani mne k poučení. Rozuměl bys přímo. Ty však jsi postižený mozkem co hledá a tak musíš zabloudit abys nalezl, přeceš.

Ztratili jsme se vílám, ztratili. A víly ztratily nás. Nejsou jen palouky u V., jsou i palouky v nás. V nás pláčí opuštěné víly a bloudí nesmírně chytrá prasata. Samotná intuice vede k zbloudění naprostému. Samotný intelekt vede k zhloupnutí na kvadrát. Zbloudilé víly si pochvalují své bloudění a zhlouplá prasata svoji hloupost.
Sedím tu teď na palouku své duše se strýčkem hejkalem a partou plivníků a posílám psa, aby ty líné, do sebe zahleděné prasata a víly trochu prohnal.