Vozidlo jest opět zlehka ťuklé
A servisman praví mírně ztuhle:
„Zdravé bude jako buk,
však dej dvacet tisíc -- a ani muk!“
Mému kontu zvoní hrany
Což jsem takto zazobaný?
O miláčcích božích, každý ví že
každý se dočká svého kříže
poctěn byl jsi Jehovou
seslal ztrátu autovou
„Ten chlap si prdel v autě vozí
to nás sere,“ děli bozi
„Že chce na ski?
Ať jde pě sky“
neuměl vyslovit už š;
to dodává zase Puš
Slavil náš děd osmdesát
až dnes pokusům psát
já se mohl věnovat
a do nebes zavolat
Vraťte Petrovi jeho káry!
něž ulehne v máry!
Na Brdech sněhu prdele jsou tři
o tom tu není žádné při
kdo má lyže -- tam se řítí
jen náš pes se líže v řiti
já si zase drbu koule
přemýšleje, jak to skoule-
t?
A nemíti z toho smr-
t!
Leže v Motole
z hůry slyším „vole!“
do nenávratna odplouvá mi čas
však vědomi, ze stejných míst navrací se zas
Vyspělé computery, to by měl každý vědět
na vnitřní úklid, maj tlačítko „reset“
však lidé neumí se chovat
málokdo se umí, jak Puš resetovat
S computery smí si hrát jen ten,
kdo tlačítka si neplete
místo reset totiž Honzík zmáčknul delete
Kdys myslil jsem, že ke štěstí jsou třeba lepé děvy, chutná strava.
Dnes vím, že stačí, když nebolí hlava
Tolik jsem chtěl býti V.I.P.
Dnes mi stačí opustiti JIP
Sedávati já chtěl na enpoře
Dnes kladu řiť v lese na drn, ve velké pokoře
Ferrari já toužil míti za hračku
Dnes raduji se -- odpojili kapačku
Nepozvou mě, do Vídeňské opery na ples
Ale mohu samostatně v les
„Pane presidente“, neříkají mi -- to jinému tototovíí
ale je mi dobře. A snad vydrží to, kdo ví?
Báseň tuhle, mohu v klidu dokončit
Nemusím se běžet vymočit
A v klidu teď já půjdu spát
Nemám na krku dnes smrti hnát
Již dlouho nefungovalo mi tak dobře tělo
Jen aby mi to vydrželo
Zase sedím za svým stolem
Já, kterého úředně nazvali volem
Diagnózy létají tu kolem
Metabolický rozvrat
s ním lehké je, se štěstí dobrat
Když proberou tě, je ho, že ho nelze pobrat
Pěkný je mozkový edém
Říkám, a poslouchám klassic FM
A hlava? Šlape jako BM
W
Nechť je mé i tvé
Do práce Puš zas se dere,
na své zdraví přitom sere.
Ztratil zbytky rozumu,
v zemi plné konzumu?
To teď přesně nevím -- doma totiž sedím
V středu já tam budu -- po E.H. pátrat budu
Nebude-li, pisálek tam -- doma ho snad vyštrachám?
U našeho děda, však tam je bordel -- běda!
Však spěcháš-li zvědět, zda v antiku není
tu telefon, k prozvoněni:
Po antiku běhám, volám: kde je?
Hledám! Koho? Hemyngweje!
Co napsal příručku jak simulovat,
bys s "modrou" v ruce, sbohem armádo! mohl zvolat!
A již ji mam!
Nikomu ji neprodám!
Kam Jene, já mam ji donést?
Já půjdu tam i kdyby to byl světa kraj
i kdybych po kolenou mel dolézt
bude to pro mne ráj!
Hledě na hnát
vidím extravazát
Na konci téhle štace
čeká exhausce
Zima je -- no hróza
Ještě že je ta pilóza
Rozumu svého vrah
zas v Tatrách
Hijé, hijé!
Svátek má Luciéé!
Ta Lucie, o které lid prostý
Hovoří tak, že říci musím: „On je sprostý!“
Než by chválil její moudrost, či ladnou údů lokomoci
Mektá jen o tom kde, a jak, tráví noci
Prý: „Lucie -- noci u pyje!“
Bah! U pyje, či od pyje
Jen ať se neupi(y)je
Ať žije! Žije, žije…