© dagjan -- jan puš 2004
To jsem docela překvapený, že mluvíš. Myslel jsem, že zvířata nemluví.
A to ti zase nakukal kdo? Mluvíme, copak si toho neřeknem dost?
No, ano, ale myslím teď řeč pomocí slov. Tu přeci neumíte. To je výsadou a slávou lidí.
Když myslíš…
No, ovšem že myslím. Myslím, tedy jsem.
A já ne? Nebo tady ten kámen?
A co říkáte, když teda hubou mluvíte? Mluvíte stejně jen o sobě a to je nezajímavé. A nebo z vás vypadne něco, jako z toho knechta o tom myšlení a bytí. Pchhha…
Tak hele, popojedem. Jsi mi opravdu oddaný?
A proč bych nebyl? Mám snad nějakýho jinýho?
To chceš jako říct, že kdybych teď otočil kopyta, tak bys byl oddaný jinýmu???
Si piš! K čemu být oddaný mrtvým.
A položil bys za mne alespoň život?
Když by se bojovalo? No to jo. Když jde do tuhýho, tak se holt nedá. Zachránit život má smysl, jen pokud život má smysl, a kdybych utekl, tak bych byl i se svým životem bezcenný.
Ale proč se pereš s jinejma psama.
Protože si to s nima musím ujasnit. Co kdo a kam a jak.
A to vy, zvířata neznáte rozumnou domluvu, jako to děláme my, lidé?!
Cože to děláte, sem se přeslech, né?
Ehm, nech si to jo. Závidíš, že jsme nejúspěšnější živočišný druh.
To jo, skoro jak dinosauři…
Uvědomuješ si vůbec, kolik mám technických prostředků tě za tyhle prostořekosti zabít?!
Copak popírám, že v oblasti zabíjení a ničení jste přeborníci?
Nejen! Nejen! Dokážeme cestovat, dokážeme létat na Měsíc, známe tajemství hmoty!
Hmm, dokážete jezdit z jednoho místa na druhé a zase zpět, dokážete letět na Měsíc, ale nedokážete ho pochopit skrzeva vytí. Tajemství hmoty… a co duše?
A tebe snad něco opravdu duchovního, inteligentního a kulturního zajímá?
Copak jsi mě neviděl běžet vedle sněhem, copak jsi mě neviděl chytat klacek v letu, copak jsi mě neviděl ležet v trávě a čichat vůně, které přináší večerní vzduch?