© dagjan -- jan puš 2006
Tak mi napadlo, jak by jeden příběh vypadal v různých češtinách. Použil jsem nedávnou příhodu se psem.
Dne 19. 8. 2006 v odpoledních hodinách došlo v katastru obce Koberovy k napadení psa, volně pobíhající Helenou Rž., CSc. Bylo konstatováno, že paní Helena Rž., CSc. je řádně očkována. Poté byla následně opatřena náhubkem a na vodítku odvedena do místa svého trvalého bydliště. Pes byl po ošetření na místním psi(y)chiatrickém oddělení předán do domácího ošetřování.
Ač slunce jasně svítilo, přec kdesi v srdci svém ucítil jsem atak temnot. Jakoby cosi děsivého blížilo se z lesů, stojících vůkol a hledících na místo, kde jsme se věnovali duchovním cvičením.
Skutečně, předtucha ta se záhy materializovala. Hellen, praktikující právě Nádí šódhána sedíc v padmásáně byla napadena psem, zjevně symbolem nižšího rozumu, obávajícího se o svoji vládu nad osvobozeným duchem. Ona však, podobna Šívovy Nátarádžovi přemohla záštiplného posla temnot, chycením za psí ocas převzala vládu nad Prakrti a Bdící Kosmické Vědomí opět triumfovalo nad nižšími složkami manifestace bytí.
V sobotu naše družina zažila další veselou taškařici. Chlapci z našeho oddílu, Peťa, Kopí, Jeník a náš čtyřnohý člen Dag s kamarádkou z dívčí družiny Úči, právě svačili ve stínu a plánovali lovení bobříka.
Když tu náhle se to stalo. „Pozor pes!“ Vykřikl Péťa. A opravdu! Z lesa se na nás hnal veliký pes a zle se tvářil.
Jeník držel našeho milého Daga. Naše kamarádka Helenka se ale spletla a skočila po cizím psu. „To není náš!“ Volali o překot všichni chlapci z oddílu.
V brzku se však všechno vyjasnilo a celé příhodě jsme se ze srdce zasmáli.
Kde se vzal, tu se vzal byl tu Mirek Dušín a řekl „Dvakrát měřte a jednou řežte, hoši! No a ty, tedy, když už se bavím s holkou, tak taky.“ Tak si naše skupina odnesla kromě veselé příhody i nějaké to ponaučení. Mirek pak odletěl s Jestřábem a my se mohli vydat vstříc dalším dobrodružstvím.
Kteří sedávali pod skalami a cpali se chleby s máslem
Kteří nedbali psů běhajících po jejich hlavách
Kteří zahodili svačiny pro jediný okamžik ve kterém děsivá stařena vyskočila ze Stébel trávy
Kteří viděli tuto ženu jak psa za vocas drží…
Zrovna dnes
vyběh pes
z černého lesa
neštěstí nám nesaNoto, toto, hele! Nu!
Na to máme Helenu
Byl pokrocen v krátkém čase
chytila ho za ocase
Pod skalami bledými jak rubáš umrlcův, seděli muži tváří drsných a hovoříce chleby jedli, sobě vzájemně nabízejíce kousky mas libových i sýrů chutných, svého vlastního prospěchu zapomínajíce.
Tráva zpívala píseň hodin popoledních, bory šuměly po skalinách, neboť to bylo v Čechách a tam již bory takto od nepaměti činí.
V tom pes k nim přiřítil se a Helena v úleku, který pradávným druhem žen v přechodu na přechodu pohoří přechodníků užívajících jest, po tomto skočila a přes hubu jeho psí mu dala velice.
A v tyhle degenerovaný civilizaci plný omylů vzniklých z neposlouchání mých chytrých rad, je asi už opravdu všechno možný. Nejenže jsem viděl mágo na skále, který mi štve, protože co mi teda doopravdy, to já nenapíšu, protože jsem se rozhodl a to to tedy dodržím a nenapíšu, co mi to doopravdy a vůbec, já budu pozitivní a slušnej a taky proto, aby to nevypadalo tak, jak to vypadá
A možná je to teda nesrozumitelný, ono mi taky furt, ale já to dlouhý vokecávání nakonec tak zkrátím a utnu a zakončím, že to vůbec nebude pochopitelný, ale teď je třeba říct, že tahle degenerovaná civilizace s frustracema dekompenzovanejch deprivantů, sublimujících egoistickou obsesi externím patláním mága na skály, vrtáním jištění a co nemá ráda psi a vůbec -- whoáááá…
Jsme tam byli…
A Helena… a chytla… a psa…