A kdo je vlastně ta paní, co je tu bývá vidět na obrázcích?
Je asi jasné, že o autory se někdo postarat prostě musí.
Je jasné, že někdo musí vyvenčit vlkodlaka sira Daglese, nasypat mu
granule, nechat ho ovočkovat proti psince a drbat za ušima, aby nebyl
citově frustrovaný.
Je jasné, že někdo musí jít do obchodu nakoupit potravu pro Jana, který
by se tam sám neodvážil a sepsat mu žádost o invalidní důchod pro
zaostalost na fffšech fffrontách.
Je jasné, že někdo musí čas od času přesvědčit profesora Autsajda, že dieta sestávající z černého čaje, černé kávy a rudé rtěnky slíbané ze rtů žen, není dostatečně nutričně a vitaminózně bohatá.
Je asi také jasné, že na fffšechny tyto úkoly nemůže stačit jediný
člověk, ani žena.
Jan v podobě Daga, je veden do školy…
Zatím však je možné říci, že se dějí věci neuvěřitelné.
Jak dlouho už to
je, co naposledy přinesl Dagles do domu uloveného myslivce, nebo
bikaře! Autsajd již mnoho týdnů pojídá celozrnné kaše a zapíjí je
mlékem, či Dobromyslovým čajem! A Jan se včera poprvé, ve svých čtyřiceti sedmi
letech, sám podepsal!
Tanečním sálem je louka
A zámkem je les
Tam panička s Daglesem
Tančí dnes…
sir Dagles
zachycený ve chvíli
mezi bytím psa a člověka.
v podobě psí leč na nohou jen dvou.
zpívá své teskné blues
rozervaného samce
beta.
žaluje nebesům…
Panička padmásánuje a širšásánuje… Sir Dagles sleduje. Duchovnost sira je tak veliká, že již nemusí svého ducha kultivovat. V pozadí meditující je vidět zahradu -- symbol Prakrti, ve které se duch -- puruša stává neustávající praxí jógy osvobozený od klamného pocitu ahamkára a září opět jako čistý Átman. sir Dagles proces samádhizace sleduje. Symbol zavřených, však průhledných dveří do Zahrady je natolik průhledný a otevřený, že se jím nebudeme snad zabývat. Ponožky zpřítomňují Kristovo učení („jsou-li tvé nohy v teple, jsi v teple celý“).
Z celkové komposice obrazu je zřetelný odkaz na Daglesovu oblíbenou Kabalu, tedy zde jasné větve Binah, Chochmach a jejich spojení v Jesod, Tifereth, Kether. Ain Sof? Jo, taky, taky… i ajntopf. Kdo tam nevidí i Vadžrasattvu, Hévadžru… no tak ten je fakt snad navedenej, nebo cóóó?
Po návratu z lovu se panička přeměnila do lidské podoby vcelku ochotně a už se chystá na dvě
nohy. Dag, jako vždy, svoji vlčí podobu opustit nechce. Není divu. Komu by se z vyhřátého kožíšku chtělo. Kdo by měnil důstojný
život zvířete za pojíždění v dopravních prostředcích, nakupování
(nedejbóže ve velkokonzumech s ďábelsky smíšeným zbožím, za používání
oblečení, u některých i mýdla a snad i… no to nebudu ani o takových
věcech, jako jsou deodoranty a PC mluvit…
Však i sir nakonec musí!
Všichni musíme! Musíme?
Uvidíme, uvidíme, uvidíme…
Na procházce s jedním z autorů www
Panička disputuje v Tibetu (žádná fotomontáž, jo!)
Nezapomínáme také na naše mladé. I mladí vlkodlaci se chtějí věnovat všemu, co zpevňuje svaly i zušlechťuje duši. Mladé děvče--fenka na obrázku se právě učí lezení na ostrém konci lana.
Však také paní
učitelka na všechno dohlédla, pochválila a do notesu napsala
velikananánskou jedničku
s hvězdičkou!