Z debaty (která se ovšem zvrhla zcela jinam) na jednom horolezeckém serveru, původně o tom, co je sportovní lezení. Nicky jsou mých vážených kolegů, krom toho mého (Daga). (ponecháno bez diakritiky v surovém původním stavu)
Bych se tech definici tak nebal. Dag ma pravdu chce-li je znat a o necem se bavit. Je znamo ze bez nich se jeste nikdo nikdy nedohodl.
Definice1: Lezeni s magneziem je sport.
Definice2: Zvladnuti boulderingu patri k zakladnim pravidlum slusneho chovani tretiho tisicileti.
Definice3: Lezeni do stupne 5 UIAA vcetne je zivotni filozofie. Jeli v ceste dostatek mechu a lokru pak rikame hluboka zivotni filozofie.
Lemma (bez dukazu): Richard s Atomem jsou manzele.
Snadny dukaz ponechame laskavemu ctenari za domaci cviceni.
K lemmatu Laca bych dodal dalsi dve:
1) Lezeni se venuje jen ten, co nema nic poradnyho na praci.
2) Sportu se venuje jen ten, co nema nic poradnyho na praci.
Theorem: Kdo leze je lempl, kdo sportuje je lempl a kdo sportovne leze je lempl^2.
Ovsem lidsky duch se stale pta, a tak se pta i na to, co je horolezeni. Nezbyva, nezli vzit na pomoc Mistra Eckharda, ktery rekl, ze na poznani sportovni lezeni se musime oprostit od sportovniho lezeni a chapat toto lezeni jako Ne-Sportovni-Ne-Lezeni, prekrocit onen pojem a odvazne vstoupit do nicoty.
Anselm z Canterbury zase hovori o tom, ze existuje-li sportovni lezeni v nasem rozumu, musi existovat i ve skutecnosti. Toto je znamo jako ontologicky dukaz existence sportovniho lezeni.
Descartovo tvrzeni "sportovne lezu, tedy jsem sportovni lezec" bylo vyvraceno samym autorem, ktery spadl v ceste II-III a rozbil si hubu o Leibnizovu monadu.
ad dagovo filozoficke okenko:
ale stale se zda, ze ono "sporotovni lezeni" se vzpira pojmovemu uchopeni. tezko je se prokousavat k te ciste ideji, onomu "klettern an sich". moznosti je snad pojeti Bergsona (bergso(h)n "syn hory" hle!), jakozto organicke, zivelne aktivity? nebo snad uplny intuicismus, jako treba ten zminovany D.(dag) Scott? snad. casto je slyset v telocvicnach i pod skalami o ztrate veci, tedy snad marx a koncept odcizeni? vysoko nad poslednim jistenim ja osobne zaznamenavam priklon k existencialismu. tezko soudit.
mozna ma nakonec pravdu Wittgenstein. "O cem nelze mluvit, o tom se musi mlcet", coz jsem v techto krajich zaznamenal v polopaticke verzi "drz hubu a lez!". eh, to mi uplne vzalo vitr z plachet...
Toto filosoficke tema je pretrasano jiz dele nez by se mohlo zdat, a to na vsech urovnich. Dokladem o dlouhodobosti jeho pritomnosti je i poeticke zpracovani v lidove slovesnosti, kde v textu zname pisne anonymni autor nejen ze primo oslovuje mym ctenym kolegou zminenou problematiku lezeni sportovniho jako klettern-an-sich, ale navic jeste v temze versi vyslovuje vyse zminenou zasadu o mlcenlivosti a tabuizovanych tematech a situacich. Je nez litovat ze nikdy nevypatrame tohoto anonymniho umelce, ktery by nam bezesporu byl schopen poskytnout nejhlubsi nahled do problematiky.
Pouzita literatura:
Prvovystup na Macacu Vez, autor neznamy, cca 1970, verse:
Prvy tluce skoby, je to pekne hoby, druhy vola "do p*ci uz lez"
Ba přátelé! Náročná jest věda filosofická -- skalní a cesty filosofa -- horolezce, jsou křivolaké. Dnes již dlím v buddhistickém učední a shledávám skály, cesty i klasifikaci jako šuniatá -- prázdnotu, ve které jest (sic!) obsaženo vše. Svou mysl pak, jako prázdnotu, ve které jest (sic!) obsaženo... kulový...
Však v dobách mladosti své, jsem pod skalou stával spolu s Schopenhaurem (tím haurem), Nietzschem a L. Klímou, kteří mne ujišťovali, že není nic, než má Vůle, připodobňovali mi k plavé bestii všemocné a vládnoucí a poslední pak mi našeptával, že vše bude jen ludibrionistní hrou.
Leč, záhy po nástupu, místo absoulutní Vůle jsem si připadal spíše jako absolutní vůl a přikláněl se k vulgárnímu materialismu.
Pak přišel, již kolegou zmíněný, existenciální prožitek.
Ve faktu, že jsem se nezabil, jsem na vrcholu spatřoval důkaz nejen toho, že Bůh existuje, ale i že mne miluje a v kleče a slzách jsem Mu děkoval.
Však, jen o chvíli později jsem podlehl deterministickému pojetí a seznal, že do té hospody prostě dojít musím. Tam jsem se věnoval bádání v oboru kvantové a relativistické fyziky (Laco sorry). Setkával se s faktem, že casoprostor je zakřivený i s principem neurčitosti -- mohl jsem určit směr, kterým mám jít, ale nemohl se hnout a nebo se mohl hnout, ale nebyl jsem schopen si určit směr pohybu.
Ráno jsem se pak probouzel jako směs agnostika a mystika. Vnímal jsem intenzivně až bolestně, že nejen nejsem schopen svým intelektem transcendence a poznat bezpřívlastkobé bytí, ale že nejsem ani schopen rozumem pochopit, kde jsem včera nechal ten zk*ej batoh, jak se asi jmenuje ta dívka co leží vedle mne a proč mám pod okem moncla a roztrženou košili.
A potom znovu od počátku.
Složitá je cesta filosofa skal...
Aprej sport!
To je nazorny priklad jak horolezcova ontogeneze kopiruje celou fylogenezi lidskou. Nadherne popsano jest prohlubovani uvedomovani si vlastniho jsoucna sportovnefilozofickeho individua a zrejma jest pouha asymptoticnost konvergence lezcova poznani. Pocinaje skalnimi bozstvy a primitivni filozofii, prekonaje uklady bludneho determinismu pres principielne neurcite racionalno kvantove gravitace az ke zdarnemu konci se vlcak Dag profluktuoval (na jmene dotycne nezalezi). Aspon tak -dle mnoha indicii- tvrdit muzeme s jistou pst.. Vice se dozvime od opile Schrodingerove kocky, snad ji Dag nezakousnul, coz nevime, dokud s krabici v ktere spi, poradne nezaklepeme.
myslim, ze to zatrepani by jiz tak polomrtva kocka nemusela prezit. muzem se nakonec zeptat Wignerova pritele... ale pozor,premysleni nad kvantovou fyzikou vyvolava nespavost, jejiz prekonavani zpusobuje alkoholizmus!
On Schrodinger pry ten zert s kockou vymyslel, aby zesmesnil to, co mu vyslo na papire a co se mu vubec nelibilo. A tak nevime, je-li v te krabici nakonec kocka, pes a nebo polomtrvy, ozraly horolezec.
Ostatne, ja jsem abstinent, nebot nestastna prihoda mne zmenila v psa, a psi alkohol nepiji.
A tak v noci nespim a mezi lovem a vytim i pisi a vedle mne stoji, krom pocitace i divna, cerna krabice, ve ktere neco divne harasi. Je to trochu zive trochu mrtve, trochu to je a trochu to neni a ja vim, ze jednou tu krabici otevru, i kdyz az prilis jasne vim, co v ni naleznu, nebot tak mi to take tak vyslo.