Lidé mi píší. Někdy i. Škoda to sem nedat. Nechávám v neučesané, emajlní formě.
Z emajlové korespondence s MUDr Janem Hnízdilem, známým, neustále depresivním šířitelem radostného přístupu k životu. S upřímnými díky, fakt (inspirované článkem Jeníka v LN o rakovině a stresu).
já
Od rána k večeru své bytí nesem
následováni věrným stresem
Se stresem sem nesem rakoviny
viny stresem jsou noviny
ty noviny Lidové
zvou do náruči lihové
pacienty i lékaře
v zimě, v létě na jaře.
MUDr Jan Hnízdil
To zdá se býti k nevíře,
já blanické spíš čekal rytíře,
tu záře jas se šíří z temnot,
jan.pus klenot!!!
já
Vím, zdám se býti kokotem
že nazval jsem se klenotem
však jmenuje se tak ten server
aj keď viém, že je to k never
e
autsajdovi, tomu, který byl za svou věrnost psychické bolesti odměněn bolestí fyzickou (raf raf do lýtka)
Je tomu již více než sto let, co pro nás přestal být čas absolutním - tedy "více než sto let, co byl podán důkaz o jeho relativitě (ani zdaleka ne empirický) - ten jediný pevný bod, který je ochotna připustit ..." Někteří na Východě věděli však už "dávno". . . To je jistě velmi zajímavé, ale v podstatě nic neříkající ... Tedy.
Čas je důležitý z hlediska vývoje, dí instrumentalismus (a dialektika ...blabla bla - psát tohle je téměř tak strašné jako to číst...)
Neustálé zlepšování, zdokonalování ... dokonalosti se lze nekonečně přiblížit, ale nelze ji nikdy dosáhnout... Ale co když je jí dosaženo již na "začátku" ? Pak je to více než prapodivné ... a něco to asi znamená....možná.
J. Arthur Rimbaude - Proč Opilý koráb napsal již v 16 letech, aniž by kdy spatřil moře? Psaní básní z něj prý dělalo "vidoucího", a proto psaní zanechal a věnoval se prodeji zbraní či čeho v Africe ... Bál se snad v básnění dospět?
I Franz K. se bál dospět. Stejně jako jeho hrdina v Proměně, Procesu, Ortelu ... S jakým povděkem přijal skutečnost, že umírá na tuberkulózu a nemusí "dospět" a zakládat rodinu ...
A co Oscar Mazarath Güntera Grasse? Nechce vyrůst do světa "kavárenských intelektuálů nebo jiných DUBOVÝCH hlav" stejně jako Miloš... Je už totiž dokonalejší, než jsou oni...
A jak to asi dopadne s Biancou Ryan? Viz http://www.youtube.com/watch?v=bkjzZSR0WeQ&mode=related&search=
Satchmo ("ten Armstrong, co na trubku hraje, ale po Měsíci nechodí a na kole nejezdí") se asi spletl, když zpíval : It takes time to ...
Ona čas k zdokonalení nepotřebuje...
Ano. Má obava, kterou jsem vždy znal, ale byl bych zapíral do posledního dechu, se naplnila... Jsem vlastně (emocionální) idiot. Tak mne tak napadá, že ta závorka je vlastně zbytečná ..., ale nechci to vysvětlovat další závorkou...
Kdysi jsem s někým vedl spor, zda se dá skutečné štěstí považovat pouze za pocit, nebo zda musí být podloženo něčím neurčitě objektivním ... Spor dopadl patem, ale stejně doufám v to druhé, protože jinak ...
To jsem smolil v odpověď:
Johnu Foxovi, lišce na stopě
To že dokonalí již jsme a musíme si to jen uvědomit, připustit, blabla je oblíbená myšlenka mých milých východňárů z Indií, Tibetů a Čín. Také L. Klíma, říkal, že veškeré poznávání je podobné rozpomínání se opilce, z které to hospody byl včera vyhozen. Což je vonkoncom hledání ráje srdce, a i když Jéňa Komenský se nezbavil didaktičnosti a ideologie, asi cosi tušil. Asi tušíme všichni.
Je-li neochota dospět pouze neurózou, zbabělostí a nebo východiskem? Asi jak kdy. Ve společnosti spojující dospělost se ztrátou spontality... Jenže mnohým zůstane jenom ta dětinskost a zbabělost. Jsem dobrý příklad, velmi často...
Emocionální idioti. Pozoruhodné, právě jsem si o tom chtěl psát. Vůbec tenhle Tvůj dopis, můžu ho "paste" do stránek? Jsme. Naše slavná (de)generace, odhozených hned po porodu do hygienicky nezávadných samotek v porodnicích a pokračující v tomhle duchu dál, která měla vždy co jíst a nadbytek informací, takže intelektuálně a fyzicky dospěla, i ty hormony už umíme produkovat a jsme schopni sexu. Ale s city se takřka nepotkávající, jak mohou být něčím jiným, nežli citovými idioty -- nelze zvládnout něco, s čím prakticky nemáme zkušenosti. Po porodu se už děti neodstavují, věda opět dosáhla významného pokroku a odhalila něco, co je tisíce let považované za samozřejmé. Aby se to nepletlo, zaměňujeme dotyk s perverzí a perverzi s normalitou a jedem dál na cestě ke štěstí v nákupním centru a u telky přinášející v přímém přenosu páření degenů.
Ke štěstí je potřeba jediné -- být šťastný. Vím, tahle věta vypadá jako nadějný pokus dosáhnout naprosté stupidity. Ale možná...
F ouctě
j
Opět John Fox:
Klidně "paste" ten dopis. Je stejně určen "pro všechny a nikoho", jak vehementně utrousil nějaký filosof... Jen není o horolezení, až na nějaké stylistické pády...
Pro naši dobu je typické zborcení vertikality ... (Není tedy horolezení úpěnlivým voláním podvědomí - snahou léčit dobu, která je "vymknuta z kloubů a šílí"? Snahou o navrácení Vrcholu? To já nemohu posoudit.)
V životě už není jen jedna jediná pravda - ať už to byl Bůh a neotřesitelná víra v Něj nebo nějaká jiná prophetická ideologie ... Symbolem moderního života je supermarket s mnoha odděleními, zbožím, složitými prolínajícími se systémy trhu, nabídkou a poptávkou ... Již není důvod pro něco bojovat, téměř vše se dá koupit - a nabídka se stále rozšiřuje...
Absolutno už není. Že by Bůh byl vážně mrtev? To vše připomíná aplikovaný nihilismus, v němž jsou city a víra "mimo čas i prostor".
Ostatně já jsem víru neztratil i v tomto podivuhodném čase ... V Ježíše již nevěřím, ale stále věřím, že jedině on je schopen nás spasit... Ale nejlepší pocit z toho nemám.
j
A já:
Už jsem ho stejně pastnul, jak hezky česky říkáme, vykilujíce náš jazyk, onen báječný žert obrozenců.
Dosti možná, že nejen vertikalita, ale jakýkoliv skutečný, nevirtuální zážitek. Ale vše marno, do horolezení již dávno pronikli a prodávají hygienicky nezávadné, bezpečné a snadno konzumovatelné adrenalínové zážitky.
Jsem hluboce přesvědčený, že někde v zapadlém koutě supermárketu je k dostání i Ježíš, spása, možná i čas který jest, prostor k bytí i trocha vesmíru, pohlazení a kdo ví, co všechno.
Ale toto beznadějně neprodejné, tisíckrát inflačně znehodnocené zboží tam leží a jen občas sem přichází pracovnice ve stejnokroji firmy a otře prach z toho šuntu.
Nakonec jsme schopni se spasit sami. Pocit? Ani nevím, jak ho ohodnotit.
j
Ať má jednou poslední slovo někdo jiný. Třeba J. Fox:
Náš jazyk je skutečně perlička na dně... Dosti nuceně doveden k funkčnosti několika svéráznými génii v době obrozenecké. Nevím, zda bylo nezbytně nutné manifestovat svou národní jednotu právě jen a jen jazykem. Ostatně to jako obvykle nejsou mé myšlenky - nejsem si jist dokonce ani "našemi" dvěma otázkami, které z úst vypustil H.B. Šauer v době osvobození-vzniku státu : Co je úkolem našeho národa? a Jaká je naše národní identita?
Já mám v této věci jasno : Vyplazovat náš jazyk na mocné Teutony a smát se jejich jazyku....
Podivuhodný supermarket, kde neprodejné zboží stále schraňují a oprašují... To se spíše podobá muzeu. I když ... V jednom hotelovém pokoji jsem spal pod Goghovými Slunečnicemi - a ty přece jsou také v muzeu a neprodejné. Je to úžasný obraz ...
Touto nikam nevedoucí myšlenkou jsem chtěl naznačit, že v daném zapadlém koutě supermarketu jsou pouze reprodukce a "obrazy obrazů" výše zmíněných abstraktních věcí...
j
Od Petra H.
Samozřejmě. Média elegantně převzala roli "toho který z nás svou obětí snímá hříchy." Mají navíc tu výhodu, že po nás prakticky nic nechtějí. Jsou ventilem bez nároku.
Dobrým předobrazem jsou církevní "odpustky." Ale i ty něco stály. I když jenom peníze. Teď máme "odpuštěno" a "vyventilováno" v prvním plánu gratis.
V druhém plánu pak za ulehčení zaplatíme nákupem pitomostí, které skrze reklamu v příslušných "odpustkových" programech prosvítají.
A když nám to dojde a udělá se nám z toho zle, tak nám uleví....
....hádej co.
p.s.: Klíma předtím, než se po zásluze upil, tuším o něčem podobném psal pod názvem Circullus vitiosis.
p.s. 2: po dvanácti hodinách práce na mentální devastaci národa ho jdu následovat.
P.
John Fox
Ach, vy horalé. S hlavou v oblacích, s nohama vratce nad zemí, s rukama téměř ve vosím hnízdě... tady si vosy staví hnízda zásadně v zemi... ALE. . .
Když nemůže Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi. ...
já. Totiž JÁ polezu na stromy. Kamenné. Duby, které rostly už v době kamenné. Vyklajícími kameny mi budou ztrouchnivělé větve, orly vyklovávajícími oči mi budou vzteklé veverky a roháči obecní, vysokohorskou flórou lišejníky, duběnky a jmelí, ubohá vosí hnízda mi nahradí obrovské báně sršňů ... A na každý metr výšky kmene vypiji litr vody Magnesia ... Na vrcholu se ozdobím dubovým věncem... a spadnu.
John Fox
Jinej Martin
Vlkodlak má vak, v něm vačky a mačky a nosí mu jej vlkodlačky. Sem tam přiběhne i psice, v hubě se jí houpaj smyce…