© jan dag puš 2023

čeže chci jinak konec, tak tohle

"Tak to se ten výlet do Lidského Světa" nějak nepovedl."
Umírající Jan ulehl do klína cesty, zpráva jej s láskou hladila po vlasech.
Nevyřčená otázka řvala z očí daglese a autsajda.
"Naděje." Řekla cesta."

Jan se usmál.
Jan se usmál, i když ten úsměv byl jiný.
Jan prožil své peklo a svoji smrt a stal se dospělým.
Ale jinak to bylo furt stejný tele.

Leč v této dobré chvíli se začalo dít cosi se světem.
Nebylo to vlastně příliš nečekané, nebylo nečekané vůbec. Už po mnoho let bylo slýchat podivné praskání, vrzání, skuhrání. Svět pindal tak, jako lidi.
Bylo to dospění Jana, co způsobilo náhlé zrychlení rozkladu? To sotva, spíš věci došly k bodu zlomu.

Zem pukala, vlny se řítily prostorem a časem, žhavá láva vytékala ze skulin tam, hnusné sračky odjinud.

"To je konec!" Konstatoval profesor a sir.
"Jeníku, přestaň se uculovat, balíme, končíme, sbohem!" Ale Jan se uculoval jak pako dál, řka: "Kdo rozpozná konec od začátku, neštěstí od štěstí, táži se!"
"Kurvadrát, jak říkáme mezi filosofy a teology, tys geniální, Jene!" Zvolal v úžasu profesor, zatímco Dag napřímil slechy a vzrušeně mrskal oháňkou.
"A možná je ještě i naděje zde, i když Naděje vzala zdá se roha." Dodal dospělec.
Před nimi se v temnotách, do kterých se svět propadl, objevil paprsek světla. Vedl do Nebe, nebo do pekla? Mohou Ti tři, nebo alespoň jeden, přejít nohou po paprsku nad kalnou vodou, tmou a sračkami? Není lépe vyčkat konce a zanechat zjevně zbytečné snahy?

Jan vykročil, za ním profesor, který si ještě stačil upravit kravatu a zkontrolovat čistotu svých botek.
Nakonec Dagles, poté co počůral náhle se zjevivší patník.

"Neděle, láska a víra jsou sice nakonec leckdy na úplný hovno, ale furt lepší, než trpně vyhlížet zkázu."
Řekli a šli.

KONEC

 

 

Hlavní stránka