© dagjan -- jan puš 2005
Krom tří autorů se na těchto stránkách vyskytuje i Ing. B. V.. Kolem něj se tu nashromáždilo několik nepravdivých informací. Rád bych tedy zveřejnil (i když pan Ing. B. V. byl zpočátku proti) jeho dávné zápisky. Je asi dobré říci, že vše dobře dopadlo nejen po stránce metafyzické, ale i po stránce fyzické neboť pan B. V. se již za několik let vyléčil z notorického alkoholizmu a opět dosáhl společenské prestiže a nadprůměrného životního standardu. Se svými ženami, dětmi, zvířaty domácími i divokými dnes tančívá na plesích v operách, paloucích a mýtinách svůj tanec Nátarádžův a chrochtá blahem. Chrochtáme si s ním. Omluvte jeho nemožný styl prosím.
Jan, sir Dagles a autsajd
Vždycky jsem patřil tak nějak k elitě. Už na škole, na gymplu i vysoký. Mám talent a jsem pracovitý a to se nakonec musí prosadit. Taky jsem se docela rychle dostal na špici ve své branži a mám i významné společenské postavení. Nechci se nějak vytahovat, to já nedělám, jsem spíš skromný, to je prostě fakt. Proto také nemůžu zveřejnit, jak se jmenuji a co dělám.
Rád bych něco postupně sepsal, protože si myslím, že to může být pro jiné inspirací a že mé názory jsou hodně zajímavé. Ostatně mi to často říkají.
Ale než k tomu dojdu, napsal bych ještě něco o sobě.
Jak už jsem napsal, rychle jsem se vypracoval a jsem velmi dobře zajištěný. Mám poměrně hodně přátel, a to i z uměleckých kruhů, hlavně filmu a televize, ale i z obchodu nebo špičkové politiky.
Na rozdíl od mnohých, mám rád rodinný život a rodina je pro mne vším. S manželkou Martou máme dvě děti a hodně času věnuji jejich výchově. Nerad bych, aby skončily jako mnozí dnešní mladí v nějakém flákání, alkoholu, drogách a povrchních známostech
Miluji i cestování do exotických zemí a sport. Lyžuji skoro na závodní úrovni, jachtařím a v poslednídobě jsem ulítl na lezení po skalách. Jako každej chlap rád řídím a za pořádný auto mi není líto utratit hodně peněz.
Mám hodně povedené manželství. Manželka mě stále miluje a snad můžu říct, že si mne váží, stejně jako já jí. Dobře ví, za co mi je všechno zavázaná, co jsem pro ní udělal a co pro ní a rodinu dělám. Že jsou první i poslední, pro co žiji
Neříkám, že jsem nějaký svatoušek, samozřejmě, že občas si povyrazím jinde (i nějakej grupáček byl), ale vždycky nezávazně, aby to neohrozilo rodinu. Marta si může být jistá, že se k ní vždycky rád vrátím.
Snad jen poslední známost se Simonou je trošku víc. Propadl jsem sexu, je to naprostá kouzelnice. Když se sejdem, rozdáme si to většinou hnedle při setkání, třeba v předsíni, nebo na stole v kuchyni a pak to jede až do rána. Je trošku perverzní, potvůrka, a to není špatný. Kdo to zná, ten to pochopí. Ostatních mi je líto, že něco podobného nezažili.
Mám mnoho kamarádů a jsou to často opravdu slavní lidé, hvězdy ve svém oboru. Největší kamarád je určitě Martin. S ním se známe už od studií, společně jsme začínali kariéru a můžeme se na sebe spolehnout.
Ještě než se trochu rozhovořím, rád bych popsal poslední zajímavý výlet. Jel jsem lézt na jedny skály v severních Čechách. Neměl jsem parťáka a tak jsem vzal zavděk takovou srandovní figurkou, co se tam poflakovala. Nelez nic moc a spíš jen zíral, jak já umím. Ale nějaké nezajištěné cesty jsem ho nechal i lézt na prvním. On se moc nebál, asi stejně neměl, na rozdíl ode mne, co ztratit.
Trochu jsme pokecali, já se ho snažil šetřit, musel pochopit, že jsem z lepších kruhů a nechtěl jsem ho uvádět do rozpaků. I když on spoustu slavných lidí a mých dobrých přátel, co jsem jmenoval, snad ani neznal. Někteří lidé jsou divní.
Ale píšu to hlavně pro legrační a trochu divnou příhodu, co se tam udála. Stáli jsme na takovém palouku mezi stromy a kameny a já tam měl takový divný pocit, jako bych už tam někdy byl. Ten chlápek (on už byl trochu starší) ten pocit i nějak nazval, nějakým cizím slovem. Naznačoval, že tam třeba pro mne něco je. Tak jsem si dělal legraci, jestli mám třeba hrabat a něco vyhrabat. On mi na to řekl „zatím ne“. Divný vtip.
Se Simonou v tom trochu lítám. Mám na ní čas, manželka teď často jezdí se svoji kamarádkou na takové turistické výlety. Ona moc na sport nikdy šikovná nebyla, tak mi v tomhle nemůže stačit, protože mně to jde a podávám velmi slušné výkony. Ona si s kámoškou jen tak chodí. Děti nám hlídají rodiče, nebo najatá paní a tak mám hodně času na milenku. Já vím, že obě mne milují a nechci jim ublížit a tak je to těžký. Navíc pro mne je dobrá rodina opravdu to hlavní.
Náš starší, máme kluka a holčičku, se jmenuje Petr. Je zajímavé, že náš mladej nemá Martina rád. Tak jsem vyprávěl o tom strejci, co jsem ho potkal na skalách a ptal se ho, jestli by se raději znal s ním. On mi vážně povídal, že ho zná. Děti si děsně vymýšlí, když chtějí být zajímavé. Já o tom jednou četl vědecký článek v časopise. S dětmi je legrace.
S autem jsem to napálil do jiného auta. Auto na šrot a ti v tom druhým dost pošramocený. To mají z toho, že jezděj v takovejch starejch kraksnách. Vůbec to nebyla moje vina, i když jsem jel trochu rychlejc. Naštěstí mám dobrý právníky. Zatím to neřeším, to nebude až takový problém.
V práci je toho na mne nějak moc. Bez přísunu panáků bych to nezvládl. Martin říká, že piju moc, ale já vím, že to mám pod kontrolou. Tohle mi říká a přitom mne kolikrát na toho panáka pozve.
Ta poznámka našeho kluka to trochu postrčila. Jel jsem se podívat na to divný místo ve skalách, co jsem tam měl ten zvláštní pocit. Vzal jsem druhý auto a jel. Trochu jsem se snad i tam bál jít, ale když jsem tam došel, tak na tom místě jsem nic zajímavýho neviděl. Byla to blbost. Dost se mi ulevilo. I toho chlápka jsem tam potkal. Upřímně řečeno mi minule trochu urazil svojí nevšímavostí a nedostatkem úcty. Tentokrát se furt šklebil a dělal zajímavým, že věděl že mne tam potká. Blbec!
Pěkná turistika s kamarádkou! Kamarádka je jeden můj kamarád a manaželka chce rozvod. Vožral jsem se jako prase. Já s ní ale zametu. Vyhodím jí z baráku pod most! Ale co rodina, jak to všechno bude? Je to kráva! Jak jsem si mohl vzít takovou krávu nevděčnou! Ještě že je ten chlast.
Ráno mě Martin pozval na panáka. Já mu to všechno říkal a on že to chce spláchnout. Jenže pak mě zavolal šéf a já byl po panáku na ten včerejšek totálně ožralej. Mám výpověď. Zbytek dne jsem strávil v hospodě. Martin je jmenovaný na mé místo. Říkají mi, že to byla od něj bouda, ale tomu nevěřím.
Právník mi říká, že za tu bouračku můžu vyfasovat až čtyři roku natvrdo. S tím vyhazováním bejvalý to taky nebude tak jednoduchý. Všechno je psaný na oba a nebo jen na ní. Ještě že mám svý tajný konto. Vůbec nejsem schopnej přemýšlet o budoucnosti. Nejde to. Jedině ožralej jsem trošku schopnej spát.
Včera jsem se sešel s Martinem, doufal jsem, že mi nějak pomůže. Ale jsem z toho rozpačitej. Říkal mi natvrdo, že na mne nemá čas. Chodí teď se Simčou. Tak nevím, nějak mi je z toho všeho smutno. Já se neztratím, lidi s mýma schopnostma se neztratí. Ale je to těžký. Každý ví, že mne vyhodili a že mám před soudem a tak se mi jakoby snad vyhýbají.
Mám nabídku na dobrej kšeft. Je to ale trochu na hraně zákona. Spíš za hranou. Ale mám na vybranou? Se soudem to nakonec dopadne vcelku dobře. Nebude. Ale na mimosoudní vyrovnání padne celý konto a ještě budu mít dluhy. Dneska jsem přespával v autě. Zatím nemám náhradní byt.
V autě, v tom druhým, co není nabouraný a co je spíš šunka, mě ráno vzbudili policajti. Jednali se mnou jako s nějakým pobudou. Kdyby věděli, co jsem zač. Teda co jsem býval a zase budu zač. Ten kšeft nevezmu. Alespoň v kriminále skončit nemusím, když už skončím ve škarpě.
K tomu, co bylo účelem tohoto psaní, tedy sepsat nějaké dobré rady na prožití úspěšného a klidného života teď nějak nemám čas ani chuť.
Zdál se mi sen. Hrabal jsem na tom místě ve skalách v zemi. Nakonec jsem vyhrabal nějakého člověka. Bylo to v noci. Když jsem na něj posvítil, byl mrtvý a byl jsem to já.
Když jsem šel vracet prázdný flašky, potkal jsem syna Petra. Ukazoval mi štěně, co někde našel a vzal si domů. Prý mi tím zachrání. Už ani těm dětem nerozumím.
Auto už nejezdí. Vlakem a pěšky jsem došel na to místo, kde jsem nedávno zahlédl sám sebe. Vykopu si tam hrob. Skončím to.
Neskončil jsem to. Je jistě jasné, koho jsem tam potkal. Je jasné, co jsem tam našel. Došli jsme pak spolu na to místo mezi stromy a já nalezl to, co jsem hledal, ale co jsem se dřív bál nalézt. Ten, kdo se k nám ještě připojil, mohl být kdokoliv. Na těchto stránkách to byl samozřejmě velký pes.