Přeskočit navigaci   Domů   Minulé akce   Psaní a jiné

Šaman

Stav vody na Vodě, nad a pod loděmi nebyl dobrý, ale do časoměrného muzea jsme dopluli. Měl jsem tu čest doprovázet, krom jiných i Mílu, milovníka strojků.
„A bude tam průvodce, Honzo,“ tázalo se mne to dítě. „Já do tebe Mílo vidím, ty si myslíš, že zase od nich něco dostaneš, ale to se mýlíš. To není na světě tak, že kdykoliv někam přijdeš, dají ti to, co bys chtěl! Muzea jsou… “ Mnoho, mnoho pravdivého, zkušeného, řekl bych přímo moudrého jsem řekl a poučil tak naivní a neznalé dítě.
„Ale já si myslím, že když si to budu přát a budu si to opakovat, tak něco dostanu,“ pravilo dítě. „Nedostaneš,“ pravil jsem já, neboť vím a jsem chytrý.
„A pro tebe, když se ti ty hodiny tak líbí, máme takový dárek,“ řekla paní průvodkyně a vtiskla Milošovi do ruky budík. V té chvíli jsem seznal, že jsem opět hrubě podcenil sílu magie srdce a nechal se svézt k omylu racionálním bloudilem, mozkem. Zejména magie používané takovým magikem par excelence, jako je Míla.
„Ale Honzo, já bych si stejně víc přál ty hodiny s kukačkou. Já si myslím že ty hodiny dostanu,“ konstatoval cestou na nádraží s budíkem v náruči.
„Néééé!“ Zařval jsem bezmocný a obrátil oči k nebi, ze kterého padal déšť. Z nebe, ze kterého určitě za nějakou chvíli vypadnou hodiny s kukačkami.

Šaman part II

Míla mi jednou na letním táboře oznámil: Ty to nevíš Honzo, ale já jsem Velký Šaman. Ale vím, odpověděl jsem po pravdě.
Já moc dobře vím, že je právě tím. Jak jinak by mohl zcela nevidomý klučina projít neznámým městem a namířit přímo tam, kam chce dojít, tedy do obchodu s magickými předměty -- hodinami s kukačkou. My vidící jen sledovali a hlídali, asi zbytečně.
„Až zítra budete v té budově, tak Honzo poznáš, že jsem ale opravdu Velký a mocný Šaman,“ řeklo dítko jednou večer. Každého, kdo milého Mílu zná, v té chvíli musel zalít studený pot hrůzy. Polil mne studený pot hrůzy.
Následující den jsem pro jiné události pozapomněl kouzelníkových slov. Když nešel plyn na vařiči, po delší době jsme zjistili, že kdosi vypnul uzávěr vzadu za budovou, schovaný tak, že ani vybavený zrakem jsem ho nenašel. Že by? Nebyl tam čarovat?
„Hele, Mílo, nebyl ses náhodou někdy podívat za kuchyní?“
„Ne, nebyl Honzo.“
„No, Mílo, to je dobře, tam bys stejně neprošel, není tam cestička,“ hodil jsem udičku.
„Ale prošel.“ Usmál se radostně milý Míla
„Jak to víš?“
„Já už tam párkrát šel Honzo.“
„Aha, a co tam bylo zajímavého?“
„Nic!“
„Nic?“
„Nic. Jen ty uzávěry od plynu!“ rozzářil se úsměv na tváři dítěte.
Pedro pantomimicky naznačoval cosi jako trhání hlavy, já se ovládal, abych nedostal záchvat smíchu.
Jo, jo, Míla je velký šaman. On snad ani vidět nepotřebuje.

Šaman part III

Mimochodem, kukačky má doma už několikery.