© dagjan -- jan puš 2007
Pec na spaní už nelétala.
Někteří chtěli za svojí láskou do přesného místa v jednom městě, které však nebylo tím místem.
V potocích zimních hor tančily nahé víly.
Mladí vlkodlaci vyli.
On chtěl strojek hrací, co umí všechny písničky, co jsou, byly a budou.
Vydal jsem se pro strojek do ledových plání hor.
Zmýlil jsem se však a nešel do jeho plání, ale zamířil do svých plání, ve kterých strojek není. Zmýlil jsem se a zamířil k pamětní desce, která si nic nepamatovala, jen připomínala to, co nebylo.
U té pamětní desky jsem pochopil a lehl na sníh, abych zemřel. Hvězdy svítily na mé pláni, na jeho pláni byla tma a strojek, na který však nemohl dosáhnout.
Zachránci podle stop věcí, které jsem cestou zahazoval, abych byl prostý a strojkupřístupný, mě našli a dopravili zpět.
„Tohle už nikdy prosím tě nedělej!“ Řekl mi.
Tam někde vznikla mantra Ší is E
hledá odchází… se vrací
pro strojek hrací
na zasněžených pláníchŠí is E
Ty pláně nevidí
já nevidím zas co on vidí
na zasněžených pláníchŠí is E
Něco odchází a něco se vrací
stejně jako strojky hrací
na zasněžených pláníchŠí is E
S písničkou co se stále vrací
co věčně hraje strojek hrací
na pláně se tráva vrací
na nebe sníh se vrací
nevíme co jiní vidí
hledáme svůj strojek hrací
odchází i se vracíŠí is E
Ztrácíme a nalézáme
nalézáme to co známe
odcházíme přicházíme, přicházíme odcházíme, ztrácíme nalézáme…Ší is E
Ší is E
Ší is E
Potom se objevil hrací strojek, co hraje jen jednu písničku, ale takovou, že obsahuje vše potřebné.
Potom zmizel i strojek, pláně, sníh…
Ší is E