Velký lov

foto - sira oko

Den pana Wlkowitze, sira Daglese

© dagjan -- jan puš 2005

Jak takhle můžou žít? V té slizké holé kůži a tak nemohoucí a slabí. A jak musí být v takové té šňůře kolem krku? Mým bratřím to také nandavají, ale proč si to váží na sebe sami?
Sedím v jejich společnosti a dusím se kombinací jejich nasládlého pachu a odporných ředidel, které na sebe stříkají a nanášejí. Ach ty holátka. A já musím být dneska jeden z nich. Být člověkem, jaká to potupa!
„Slyšeli jste o tom neštěstí?“ Co to zase melou, jak mám tohle přetrpět! Ó bytosti!
…ty jejich hovory…
prý neštěstí, copak oni mohou něco posoudit?
„Tak mladej… v té bouřce… spadl na něj strom…“
„Nebyl to ten pán, co zbohatl na likvidaci sajrajtu, který pak lil do lesa?“ Ptám se jen tak, co to s nimi udělá. Tolik stromů otrávil, povídám.
„No vidíte, to jsou ale tajemné souvislosti pane Wlkowitz,co? Vy asi těmhle mystickým věcem rozumíte, že?“
„Drobátko, to víte , ida, no vida, pingala, kabbala, halabala, tantra, mantra, tramtarára, mahájána, hinhájána, kšétram, ram, ham, ham mňam… ehm, hmmm…“ mumlám. Copak oni mohou něčemu rozumět; zavřený ve svých hejblatech a klimatizovaných kancelářích i duších?
Navíc v tomhle případě…no, sedla ta rána klackem, jen co je pravda. Pomohl jsem mu. Kdybych z něj nesňal tuhle vinu, tak se příště narodí jako strašidlo. Třeba jako politik!!! Top-manager! Umělec, co si říká „kumštýř“. Nebo by používal ablativ „je to o tom“! To musí být strašný osud…
Takhle si odkroutí pár životů a může být třeba šílencem, a pak pokračovat vzhůru až k nám. Ale nerad to dělám, nerad. nemám rád tu jejich nechutnou krev.
Ale teď klídek, pěkně si sednout a dávat pozor.

foto - připravený pes

Co je zase tohle zač? Cože?! Co tenhle zase mele?
„Tak jsem tuhle obcházel revír a najednou vidím škodnou. Ten pes to dostal nejdřív do nohy. Ten vám skučel…“ Cítím, jak se mi ježí na zádech srst, maskovaná košilí a prodlužuje čumák.
Ne! Nesmíš! Tady ne!

Konečně doma shazuji ty hadry…
Pozvolna přecházím na všechny čtyři… to je úleva.

Na lov.
To jsem rád, že je to bude ten s tou škodnou. Bude se mi ten úkol Bytosti lépe plnit. Vydávám se po stopě.

foto - běžící pes

Les krásně voní a měsíc svítí. Právě vylézá z auta a přes rameno si dává pušku. Na posedu sedí ten druhý. Jako vždycky, ožralý jak poslanec. Stačí proběhnout před ním. Střelit musí on, kulku už povedu já.
A pak zase do té odpudivé lidské podoby a volat: „Neštěstí!“ „Proboha živého! Zavolejte lékaře!“
Vlastně už ani nemusíte.

 

Hlavní stránka