Tak se milé děti posaďte do křesílek v té naší horské chatě, vypněte na chvíli televizi a posluchejte. Tatínek už je zesaunovanej, maminka oholená a číšník za chvíli přinese zákusky. Zatím si povíme o tom, jak to v zádveří bylo a jak to brzy bude.
Kdysi dávno několik lidí pojalo podivný úmysl. Chodili, ač nemuseli, daleko a vysoko za dveře svých domů. Tam, co je zeleno i bílo, mlhavo a dešťavo, někdy i sněžavo. Taky o kejhák někdy šlo. Však tam občas nějakej ten osoba otočil kopyta vzhůru a už tak zůstal.
Bylo jich málo, velmi málo těch, co tam chodili, vraceli se a nebo ne. Kdo by, milé děti, tam taky lezl, že!
Po čase tam postavili malé chaloupky, jen zdi a střechu. Tak se tam mohlo vydat víc lidí. A taky vydalo.
Po čase do těch chaloupek dali topení. A vodu. A pořádný postele… a klimatizaci…
Tak tam mohlo ještě víc lidí. A také šlo, vlastně jezdilo. Proto si tam postavili silnice, vleky, na nohy koupili drahé návleky, protože výrobci a obchodníci chtějí také žít, a tak jim to nanutili přes tetu reklamu.
A v tom zádveří to začalo vypadat hrozně. Lidi tam po všem šlapali, nepořádek dělali, no hrůza, ono to tam milé děti vypadalo jako u nás doma!
Bylo potřeba ta místa chránit, aby z nich něco zůstalo. A protože takové chránění vyžaduje penízky, milé děti, a hlavně všechny ty chodníčky, směrovky… to všechno něco stojí, začalo se vybírat vstupné.
To první zádveřáci, co utíkali za dvéře před civilizací (která v té době představovala telefon a rádio) a úřady (málo z nich živého úředníka vidělo, byl to tenkrát endemický druh teprve před expanzí), ti, kdyby tohle viděli, těm by milé děti z toho asi jeblo. Ale nejeblo, oni už byli většinou mrtví.
Moc lidí po tom zádveří pobíhalo. Platili pěkně všechny ty vstupné, poctivě na rozkaz z katalogu kupovali drahé oblečky, hůlčičky a jiné hračky. Poslouchali tak, že kdybyste tak milé děti poslouchaly maminku a tatínka, byly byste chválený imrwére!
Ale to nestačilo, další se chtěli živit. A tak vznikly spolky dohlížitelů, organizací, spolků, průvodců, koordinátorů, vůdců i svůdců. Ti si zařídili, že bez výpalného, tedy zaplacení jejich služeb, nikdo za dveře nemohl.
A tak to milé děti, nakonec všechno dobře dopadlo! Nikdo si nám zbůchdarma nechodí po světě, ale každý je užitečný ostatním, podporuje stálý růst DPH, autdórní hypermárketi se radují, všechny UATIWC, ORTXSW. CDHG se radují a my se také radujeme, radujeme a zase radujeme.
Tak, a můžete si pustit televizi, my se jdeme s tatínkem zatím ožrat do baru. Proč? Nějak je nám smutno, či co, i když ani nevíme proč.
Kniha návštěv, zde možno nechat vzkaz pro autora tohoto webu -- webů.