Brdy a přilehlé lesy skýtají možnosti pozoruhodného a možná i podivínského skalkaření. Na rozsahem a výškou nevelkých objektech se nenajde vlastně žádné "pořádné lezení" ve smyslu sportovního výkonu. Přístup je složitý, hospody daleké, materiál často nevalný. Je to ráj romantiků, snílků a spíš „turistů s lanem“ nežli sběratelů úspěchů. Žádná významná cesta tu nikdy nebyla a sotva, vzhledem k typu skály, tu kdy bude, ačkoliv tyhle "kvaky" jsou občasně navštěvované a lezené už celá desetiletí.
Bydlí tam obři. Je tam Fabianova zahrada. Ano, onoho vládce Brd, Babího Jána. Je tam i Čertova kazatelna, na které se scházejí čarodějnice. Kelti tam mají rozsáhlé hradiště. Na Krkavčích skalách také žije hadí královna proměňující se občas v pannu. Ono se tedy tvrdí, že tohle všechno už bylo a dneska není, ale… my, my víme svý!
A Na skálu Hadí královny lze i lézt. S onou bytostí jsem se tu nesetkal ani v její hadí, ani v její panní podobě, avšak setkal jsem se tu s lezením po malých lištičkách ve skoro až docela kolmé skále zakončené převísky, většinou s dobrými chyty, za které se ale vyplatí brát s citem. Ordovické a kambrické skály jsou totiž občas lámavé. Ale většinou ne. Jsou zajištěné skobami různé důvěryhodnosti, ale lze dobře založit vlastní udělátka. Myslím, že lze doporučit k jištění všechny malé čoky, ballnuty a vše podobné, co v drobných trhlinkách oceníte. Cesty jsou tu většinou V a VI a i VII se tu najde. Ovšem na velké lezení to není. Ani ne dvacet metrů vysoké a asi stejně tak široké. Zleva doprava je na hlavní, údolní stěně nejprve Rébus (VI). To je zrovna taková plotýnka, kde je potřeba vymyslet jak, a proto asi ten rébus, a která končila odlezem na hranu, ale dnes se už leze i přímo. Pak je Cesta nářků, také šest, kde plotna končí v hnízdě, kde je vrcholová kniha. Odtud traverz doprava v převislé stěně, ale není to až tak k "nářku", jak to vypadá. Na zbytku stěny směrem ke komínu, který stěnu rozděluje, je mnoho variant vlastně jedné cesty. Jedna je zvlášť úsměvná. Pětka, kde nad kruhem je kus docela nelezitelný. Nad kruhem… Ha! Jednoho něco napadne a když zjistí, že se cesta jmenuje „Saský trik“ , tak chápe. Za komínem je cesta po hraně s vypečeným převískem na konci, a pak další cesta -- fujtajblový převis od začátku do konce. Z pravé strany z pohledu z údola je stěna s jednou trojkou a několika zajímavými, leč krátkými.
Je to málo? Tak se ještě projděte kolem, nějaký kus skály určitě najdete. A nekoukejte jen po skalách, je tady moc pěkně!
A bacha na obry, královny, čarodějnice, kelty a hlavně! Neprovokovat Fabiána, Babího Jana!!!
Na Dehetnické skále je zajímavé to, že je Černá. Jo! V mapě je prohodili. Najde se severně od obce Líšná, která se najde zase severně od obce Zbiroh. Ten, kdo nedokáže najít ani ten, tomu není pomoci.
Těch asi dvacet metrů výšky, co skála má, je docela často převislých, ale zato velmi často opatřeno dobrými chytíky. Leckterý mocný převis není až tak převislým, neb je v koutě a jde lézt rozporem, téměř bez námahy. Valná část cest jde zajistit doneseným jištěním tak hustě, že erární skoby snad jde i vynechat.
Na skále se najde, sice v malém, snad všechno. Lehké i docela těžké. Položené, rovné i převislé. Je tu i pár cest nad bivakovací jeskyňkou pro ty, kteří milují shyby.
Popisy cest? Tady jsou fakt asi zbytečný. Když přijdete od silnice k jeskyňce, tak vlevo od ní vidíte kout. No a to by bylo, aby jim lízt nešlo! Taky že jde. Asi tak V. Dál do leva je další kout a ten je položenější, no a taky je lehčí. Že těma převisama nad váma to bude asi makačka? No to si pište, že jo! A takhle si můžete obejít celou skálu a určitě se zorientujete. Čeká vás krásné hledání a nacházení a radost z kompletně překonaného problému. Blahopřeji předem!
Tak jsme se právě z Dehetnické vrátili. Skála je čerstvě bez ladu a skladu osázená borháky. Nesmyslně a mimo cesty. Ach jo... Takže to nahoře už neplatí, berte to jako vzpomínku.
...se jmenují různě. Nejlíp Petrovka a Větrovka.
Najdou se tak, že se jde od hájovny Na Hřebenech (směrem od Dehetnické do nitra lesů křivoklátských) a pak doprava po zelené značce (proč to na ty stromy musej čárat?) na paseku a zase doleva.
Jestli vám Dehetnická připadala romantická a neporušená, tak tady budete teprve zírat! Do té doby, nežli sem dorazí kutilové. Cokoliv dalšího říkat, by byl pro vás, pardon Vás! těžkou ranou pod pás. Snad jen-hrábě s sebou. Je to docela zelené.
Ale ne moc!
…tu jsou. Je ještě docela dost podobných povyražení v místních lesích. Stačí se podívat do průvodců a koneckonců třeba i jen po lese. Zatím jsou málo kultivované, a tak si můžete užít pocitů prvovýstupců a navíc v krásném a tichém prostředí rozlehlých lesů. Neberte prosím tu radost ostatním, kteří přijdou po vás. Kvaků, na nichž můžete mít pocit, že jste prvními, kteří pod něj došli, je už málo. I když to není pravda a budete jen opakovat cesty dávno přelezené - pocit prvovýstupce můžete mít plným právem i tak. Fotky jsou trošku nesouvisle dodané z různých místních skal. Ostatně tohle není průvodce, ale jenom inspirace pro osoby postižené podobně, jako jsem já a několik dalších. Přejeme pěkné zážitky!