Smutné, velice smutné je matení pojmů ve Vašem časopise. Ujasněte si prosím:(vybráno z regulí Anonymních Alpinistů, obdoby Anonymních Alkoholiků). "AF"-Volné lezení-je volné lezení! Jak mohou ti strakatí hošíci mluvit o AF v botkách a oblečení? Pravé AF je nejlepší v zimě. V létě potěší Dříčský komín (například) v Jizerské žule. "OS"-Zbabělost! Pouze NS (No sight) má opodstatnění. Tedy šplh po šutru, který nevidím, neb je tma, či lezu zády ke stěně. "RP"- Drastické lezení,kdy si smí adept esoterního učení AA zapálit až na vrcholu! K stupnici obtížnosti: Kdysi W. Welzenbach dlel v restauraci U Sirotků a naslouchal mistru J.C., který po horolezeckém obyčeji lhal o svých horolezeckých činech. A zaslechl:"Pět? To je až, až! Troufl by sis? "Troufl! I na Šestky!" "Ale víc ani ň! To možná budoucí borci..." W.W. nepostřehl, že hovor se stočil na poprsí šenkýřky a vydedukoval jakousi "stupnici obtížnosti." Za zmínku stojí i závěr po 12. hodině a 16. pivu."Willo! Nelezte na ten Nanga Parbat! Já ta byl a je tam děsná klendra! A ještě jednu zajímavost pro vaše strakaté lezálky. Jednou jeden adept AA lezl AF a NS zády ke stěně. Jeho výkon pozorovala jedna (s prominutím) "sportovní" horolezkyně. Na dálku a výšku však nezpozorovala, že lezec je frontálně od stěny, a nepochopila tudíž typický anatomický detail. Chtíc toho muže napodobit se vším všudy, ušila si jakýsi "pytlík", který však ve shodě se svým omylem pověsila sobě na záda! Tento zvyk přijali další a nevědouce nic lepšího, sypali doň magnézium. Mno! Ještě nevím, proč radíte nedržet se na skalách železných držáčků a místo toho provlékáte jimi provaz?! Daleko lépe zachytí lano pád, je-li nad vámi, nikoliv plandá-li pod vámi. Fakt! Já to zkusil! Je to tím, že padáme většinou dolů. A takto oprovazeni ušetříte za nýty. Já vás zdravím.
Není, ach není slov, kterými bych ti, Montano poděkoval za články o našich nejlepších; nejen že dali mé vědecké práci nový směr, ony zásadně změnily můj život! Nejprve jsem se domníval, že při studiu lezců vystačím se znalostmi etologie nižších primátů. I u nich je hodnota jedince dána jeho pohybovými dovednostmi. Zvláště talentovaní pak vytvářejí podtlupy, které my vědci nazýváme Megaomnipotenti (zkr. MOPI). Odlišují se strakatějšími hýžděmi a specifickým řevem. Ke svému nemalému překvapení jsem však nalezl i projevy typické pro primáty vyšší. Zejména neustálé zdůrazňování toho, že mají rádi pivo, často ho pijí, právě jedno dopili a na další hejno piv jdou. Co my však zůstávalo nevysvětlitelnou záhadou, byla otázka, kde se bere onen ten tak častý spalující oheň sebelásky. Kde jsou prameny upřímného sebeobdivu. Marná snaha, marné volání...,až do chvíle, kdy jsem přečetl Montanu, jsem nevěděl. Co dělají MOPI, když se nedaří, tázal jsem se. Již vím, nazují si boty značky psané proloženě a vše je rázem jiné...lepší. I nazul jsem si lezačky (značku prozradím až po dojednání příspěvku na můj výzkum) o tři čísla menší, nežli je noha, neb tak to prý musí být. Nejprve mne ochromil příval neustávající bolesti. Podoben kajícníkovi jsem mohl vnímat pouze Jí. Bolest! Pak křeče lýtkového svalu vystřelili vzhůru a odpojili mozek až po prodlouženou míchu. Mé vnímání bylo pohlceno bolestí a zcela zbaveno rušivého myšlení. Vstoupil jsem do Sámadhí, Nirvány, stavu rozšířené mysli. Cítil jsem, jak mé Ego roste a zaplavuje svět. Války, ekologické krize, hladomory, výbuchy galaxií se staly bezvýznamné. Byl jsem jen já a moje Cesta. Pak zmizelo i to. Zůstalo jen Bezpřívlastkové Bytí a 8c+ . Sundal jsem lezačky...a vědomí se vrátilo, jakož i mozková činnost propukla. Přes to jsem ještě mnoho hodin v sobě nesl onen prožitek vlastního zářícího Božství. Co teprve lezci, trávící v lezačkách značky... celé dny!!! Díky Montano! Díky hoši, za světlo poznání!!! P.S. Končívá se trapnou floskulí:nechtěl jsem se nikoho dotknout..." Ale chtěl!
Dovoluji si zaslat Vážené a spanilomyslné redakci, kratičkou svodku z obsáhlé práce profesora Autsajdeho, člena Anonymních Alpinistů, na téma: Typy a archetypy v lezbě s přihlédnutí k jejich nebezpečnosti pro okolí(sobě jsou nebezpeční tak jako tak) V současné době jsou nejhojnější typy tři a jeden. žijí okolo nás, s námi a v nás. Proměňují se doplňují i páří.
Vyzbrojen nejmodernější technikou (aby tu přírodu přežil) a balíky drahých povolení, navštěvuje poslední pustá místa planety, přeplněná jemu podobnými. Věnuje olbřmí energii na to, aby se dostal do míst, kde jeho jedinou touhou bude-dostat se zpět! Někdy se mu skutečně podaří dostat až Tam. Někdy i zpět. Zůstává po něm smetiště (to často), někdy i část výpravy (leckdy). Spory vyhledává ve vlastní typové skupině, ovšem zhusta a hojně!
Preferuje restaurace lezeckých oblastí. Tam nadává na ostatní a vzpomíná na svůj dávný Velký Hrdinský Čin. Bývá viděn i na skalinách, kde většinou neškodí. Jeho motivem je snaha zbavit se závislosti na alkoholu přechodem na závislost na lezení. Ani k jednomu však zpravidla nedojde.
Nejlépe se cítí v tělocvičně. Má velký pytlík, plný magnézia a hlavu plnou touhy po zviditelnění se. Trpí paranoidním bludem, že k tomu již došlo, svět naň hledí a tak jeho podniky jsou nesmírně závažné. Podle toho se i chová. Na skalinách je jeho cílem dosáhnout maximálního sportovního výkonu za použití maximálního počtu nesportovních prostředků! Inspirován speology leze též na vrchol shora. (zda se speologové začali rovněž spouštět do děr zdola, nevíme). V některých případech působí na skalách ireverzibilní škody-zprasí je. Spory typu 2 a3 lze pochopit skrze Transakční analýzu nebo také Hlubinou psychologií (Stařec-Senex a Mladík-Puer) stejně jako prostým rozumem-dva Vénové se hádaj... Pravou pohromou je typ...
Paradigmatem tohoto je světovost. Tu však nevidí v originalitě, ale v naprostém "zglajšování" (je-li světovost vůbec tak žádoucí, je myšlenka sice heretická, ale za úvahu to stojí). Čechy se specifickými písky a jejich technikou tento typ děsí stejně jako čediče nebo žulové plotny. Dojel až do Francie, tam to nemaj, tam maj... A tak tříská nyply do každého šutru, který potká, a nanáší kila magnézia na dvojkové stěnky a komíny. (nypl+maglajz=světovost. Víc nyplů a maglajzu...). Je ho moc okolo nás i v nás. A kráčí za ním děs, poušť a zmar a EU. Nezastaví se před ničím. Oseká jednou "hodiny" na skalách, protože ve Frankenjuře nejsou. Sníží Galerii Ganku na doporučených 20-100m odpovídajících posvátnému Světovému Trendu! Je ovládán první signální soustavou a TV. Až z této dostane pokyn, půjde skákat přes gumu, jezdit po zadku na schodech, či jak obchod určí a rozhodne...Ale ty škody!!! Jedinou nadějí by bylo dostat do TV inzerát:"Moderní mladý muž visí na laně za krk!" Určitě by poslechl!
Poznámka: Pro osoby s nižší intelektuální flexibilitou je třeba dodat, že samozřejmě jistý, a ne malý počet lezalů leze vzhůru (bohudík!!!), neb jej to baví, případně se rád trochu pobojí. železo do skály tluče, aby se nezabil,a magnézium má proti pocení tlapek v extrémkách. Třeba nevyhyne...
Ano sex a lezení, tyto tolik populární kratochvíle se řídí totožnými pravidly. To, co řekneme o sexu, můžeme říci o lezení a naopak. Zde důkaz: Obě činnosti provádíme nejčastěji ve dvojici. Zde je první a také poslední odchylka. Zatímco v sexu převažuje heterosexuální model, v lezení soulaní homolanní dvojice častěji. Zřejmě je to pozůstatek z dob homosexualitě nepřejících, kdy si muži takto kompenzovali své potřeby. Ale málokterý homolanuál nezkusil partnerky ženy na laně. A i já, bytostný heterolanec, mám nejednu (a milou) zkušenost s muži! Byť jen na laně, do lože je netahám. Dnes již můžeme veřejně přiznat, že nejeden a nejedna se uspokojují ve skupinách, ve třech, čtyřech. Ten vpředu, ten vzadu, ten tam, ta onde dosahují společně vrcholu. Ano, je to dnes už legitimní a za perverzní označujeme jen masové, tj. expediční akce. Na druhém pólu stojí sólo. Ať již z důvodu nedostatku partnera, či jako program. Oproti dřívějším názorům toto, rozumně prováděno, zdraví neškodí! V sexu a lezení se také často řeší užívání technických pomůcek. Jejich obstarání není problém. V každé zapadlé vísce najdeme sex-shop i HrUzně DrahY obchod s potřebami lezacími. A opět v obém: pouze jako železná zásoba pro případ selhání! Jinak spoléhejme na svoji šikovnost a dokonalou souhru všech údů. Úspěch bez pomůcek je hodnotnější a i radostnější! Problémem zůstávají nakažlivé nemoci. V lezení je to zejména AADS - syndrom ztráty adheze. Můžeme se nakazit na promiskuitních, s prominutím "ojetých a ošoupaných" skalách a na sněhu a ledu. Tam zvláště postižený jedinec bleskurychle nakazí celou skupinu i s fatálními následky. Další nemocí je "náhlé vymizení inteligence", lidově zblbnutí. Postižený se zapomene navázat, připnout osmu k sedáku, apod. I tato nemoc je nakažlivá, byť ne tak dramaticky jako AADS. Je ovšem pravda, že u některých lezců se ani úplná ztráta inteligence jako velká změna neprojeví. Ano! Pro sex a lezení vystačíme se stejnými frázemi. Poslechněte dialog takové lezecké dvojice --
Hoch: "Tak já jdu na to! Jseš připravená?"
Dívka: "Jo!... Co tam furt děláš?"
H: "Hele, nestarej se a radši drž!"
D: "Vono ti to vypadlo."
H: "Nestarej se a povol."
D: "Říkáš drž".
H: "No drž, ale povol. ... To mi nepustí!?"
D: "Bojuj! Nevzdávej!...Ale dávej bacha!"
H: "Končím! Prostě na to dneska nemám!"
D: "Bojuj! Ještě kousek!"
H: "Wow! Dobrý! Já sem dobrej!"
D: "To už je všechno? A to už jako končíme? ... já myslela ... že... no tak fajn... hmm... Jo, abych nezapomněla: Bylo to úžasný, jseš prostě nejlejlepší!
Propojení sexu a lezení je nejzřejmější při delších lozenicích, kdy na nástupu, vrcholovém plato i na štandech přechází často samovolně jedno v druhé (pozorováno, pravda, zatím jen u smíšených dvojic). A také religionistický aspekt. Ano. Sekta Nositelů Pytlíka! Tato velmi rozšířená sekta nosí neustále na skalách symbolický "pytlík" (symbol muže) opatřený otvorem a dutinou (symbol ženy) a naplněný posvátným sémě - bílým práškem, který, jak věří, přináší potřísněnci magické levitační schopnosti. Závěrem Vám přeji hodně lezeckých a sexuálních úspěchů. Pamatujte na zásadu: klást si cíle úměrné schopnostem. I mně se stalo, že jsem přecenil své síly a odcházel poražen a s hlavami svěšenými,zahanben, zkrušen. Tak pozor!
Váš časopis věnuje nejednu stránku problematice výstroje a výzbroje. Musím zvolat při pohledu na mladé muže a ženy hotovící se k hrdinským činům v horách: "Líto je mi těchto zástupů!" S láskou hýčkám lodenový oblek, který mistr jehly a nitě pan Brázda na míru mně zhotovil. A nebozí dnešní lezci v šatu posešívaném z různobarevných klůcků! Jakoby klauny byli, hotovící se k provádění veselých alotrií pro pobavení měšťanstva, a ne seriosní sportovci. Nepromokavá látka je dobrý vynález, ale proč tolik názvů (těch membrán, zátěrů, nátěrů) pro starý dobrý vixlajvant! A co zřím při pohledu na cepíny! Mé hikorové topůrko je po létech stále neochvějně rovné. Dnešní topůrka, snad vlivem nedobrého materiálu a vlhkosti, jsou pokroucená až hanba. A viděl jsem i nalomená! Jinak dnešní hoši nic nezaostávají za námi před léty. Čilí na skále, ledu či v loži, jak skála, led či děva dovolí. Schopni ohřát na tělesnou teplotu v jediném dni neuvěřitelné množství piva! A v neposlední řadě jsou mocni i pěkného užití mateřštiny. Kolik jen epitet dovedou přiřadit k popisu cesty, kolika přívlastky zhodnotit činnost spolulezcovu! Není vše špatné. Například karabina s kódovaným zámkem (M 6/01) V součinnosti se zhoršující se pamětí mi dala prožít krásný večer u kruhu, kde jsem toto vše promyslel. Zároveň děkuji jednotce dobrovolných hasičů pod vedením náčelníka Kotrby s jejich vysokozdvižnou plošinou a autogenem.