© dagjan -- jan puš 2004
Tohle pondělí bylo podařené už od rána. Třeba už tím, že bylo ve středu. Tedy samozřejmě nebylo, ale všichni kolem dělali jako by bylo. Mne ale jen tak nezmatete, holenkové. Já pondělí moc dobře poznám.
Na druhou stranu to byl den jako každý jiný. Lidé se dopravovali za stálého esemeskování sem a tam a přenášeli peníze tam a sem. Nejeden také padl ve válce gangů nebo pod koly stád automobilů. Jen batolata byla soustředěná na své opravdové potřeby a sála a sála.
Potom jsem se šel zkontrolovat do koupelny.
Barva pokožky, očního bělma, zubů, jakož i moči a stolice byla uspokojující. Přepočítal jsem si končetiny a došel k závěru, že situace je stabilizovaná a více--méně standardní.
Na zahradě zpívali ptáci jako diví. Kočky jako diví. kytky jako diví, ale tomu se tady už niko nediví.
Také jsem si zazpíval abych si pročistil hrtan od zbytků večeře. Jedno sousto popence v baziliščí omáčce jsem totiž zapomněl spolknout a za tu noc se mi v hrdle nepěkně uhnízdilo. Trocha zazpíval, trocha čaje popíval, jak jsem si zvykl, již když jsem dospíval.
Ticho!“ zařval jsem a ptáci, kočky, květiny i já ztichli. V nastalém tichu se stalo samozřejmě to, co se stát muselo…
Nejraději z celého dne mám dopoledne, která jsou nesmírně krásná právě tím, že den teprve začíná a vějíř možností, co udělat se dnem, je zde. Já se, po zralé úvaze rozhodl věnovat den meditacím a také hned vyrazil na nákup.
Chléb i sýr, známky poštovní i na psa, tabák do dýmky a sprej proti plísním. Mnoho a mnoho dalšího jsem si přinesl domů.
Pak už jsem jen vyndal klíšťata, co se na mne cestou nachytala, do vousů si vpletl pestrobarevné třepetalky a na zahradě vypustit stromky do denního výběhu. A už je tu poledne.
Nejkrásnější doba z celého dne je určitě poledne. Den je tak akorát v půli. Slunce na vrcholu a já mu vždycky musím poradit, na kterou stranu se dát. Poledne je také čas oběda. Ohlodal jsem tedy několik mývalých kostí, když tu se to náhle stalo…
Odpoledne jsem se věnoval procházkám po pokoji. Obcházel jsem pokoj nejen podél stěn, ale, myslím, docela odvážně jsem pokoj i křižoval. Taká se mi začalo dařit strkat prst skrz krk. Odpoledne je stejně z celého dne nejkrásnější. A pak se zase nic nestalo… Ale těžko se radovat odpolednem, když je už skoro půlnoc. Tak: Dobrou noc, půlnoc, čtvrtnoc a všechny zlomky složené.“
…tohle pondělí bylo nepříjemné, že šestou hodinu ranní určili na zvlášť brzy. To u vás, na venkově, si můžete klidně prožít pondělí v pondělí. To ranní vstávání nemám rád. Já chápu, že na půli země musí být vždycky noc, ale proč už pět dní na té mé?.?
Možná je to ale jenom stín té nové veliké továrny na karcinogeny s vůní citrusů, moře a čerstvých genitálií bez kterých si život už neumíme představit. Tedy karcinogenů. Bez genitálií už docela ano, což se vám, živořících v lůně přírody může zdát divné. My si tu lůn sice užijeme hodně, ale jen v televizi a nebo ve spreji.
Ta tma je nepříjemná kvůli bilbordům.Dřív jen tak postávali kolem silnic a krom toho, že drze tykali a někdy pokřikovali, se jinak ani moc neprojevovali. Dneska, vlezou přes noc i do ložnice a tam číhají a to je horší. Včera mě dva chytli a bili a bili…bilbordi jedni. Prej: Proč sis to nekoupil, když jsme ti řekli, že máš?“ A já přitom koupil. Bylo to nespravedlivé, ale asi to tak má bít…
Mohlo by to vypadat, že si stěžuji, ale kdepak. Žijeme tu v bytech s bity, bitý, v blahobítě o kterém se vám tam u vás, ve venkovní rezervaci, ani nezdá, ani nebdí. Krojcerová sonáta dosáhla hodnoty 6,42 procentního bodu. Nákupní křivka je nejvyšší za posledních pět počítaných let.
Optimisté tipují, že brzy si budeme moci dovolit nakoupit pět triček a tři rovnou zahodit. Je pravda, že transport domů většinou stejně nepřežijí. A když, tak je potrhají bilbordi…
Do práce jsem to zvládl perfektně. Za dvě hoďky jsem byl tam a to by jsi možná ani pěšky nestihl rychleji. Ano, kolony se často zastaví na několik hodin nebo dní, ale bude asi hůř. Kolony se spojují v jednu vzájemně propojenou kolonu, a to pak nepůjde naopak zastavit a vystoupit. Ale co. Lidský důmysl si s tím opět nějak poradí.
V práci to máme nepěkně zavirované. Bylo nutné s tím něco dělat, ale byla to fuška. V jednom případě jsme museli polštář držet na vstupu čtyři minuty, nežli jsme označeného zavirovance resetovali a přestal se cukat.
Bude tu také jedna novina, na kterou se už všichni těšíme. Přímo do hlavy implantované mobilní telefony. Když nás někdo bude chtít sehnat, najde nás vždycky, všude a kdykoliv. Budou mít i napojení na harddisk našeho osobního computeru a tak dostaneme odpověď na každou otázku, na kterou pomyslíme, ještě dřív, nežli doopravdy vůbec pomyslíme a to v kvalitě a se správnou správnosti, které sami nejsme schopni.
A instrukce co dělat také.
Naprej. Jak říkal už Tyrš…